Druhou prosincovou sobotu pořádali členové spolku ROREJS a jejich přátelé oblíbenou akci NA VÁNOCE DLOUHÝ NOCE.
Návštěvníci se mohli přenést na český venkov 19. století a poznat, jak prožívali vánoční období naši předkové. U roztopeného kotle je vítal Pučálník, který na pánvi připravoval postní pokrm zvaný pučálka (naklíčený hrách smažený na cibulce, česneku a výjimečně i slanině). Ve volných chvílích, když zrovna nehlídal pánev, jim vyprávěl o pověrách a záhadných bytostech (o přísných Luckách či krvelačných Perchtách), spojovaných s adventním obdobím, kterými rodiče kdysi strašili neposedné děti. Každý návštěvník si mohl sám odlít olovo a z prapodivně tvarované hmoty, vzniklé nalitím roztaveného kovu do studené vody, věštit svou budoucnost.
Uvnitř budovy Oázy panovalo příjemné teplo a k poslechu hrála Příležitostná adventní kapela primáše Pavla Petrice. O občerstvení bylo také postaráno. Za dobrovolný příspěvek bylo k dispozici svařené víno, čaj a k sladkému zakousnutí štola nebo staročeský pokrm sakrajda (perníkový závin s povidly a ořechy). Slané chutě potěšil výborný boršč a vareniky (plněné těstovinové taštičky), které připravili ukrajinští přátelé.
V sále panoval činorodý ruch, do kterého se opět zapojovaly především děti. Organizátoři po ně připravili několik tradičních vánočních zvyků a řemesel, které pro objasnění doprovodili srozumitelným komentářem. Ze včelího vosku děti ručně vyráběly svíčky nebo rozličnými ozdobami a napichovátky tvořily jablka zvaná svět. Za pomoci přičinlivých malých pomocníků vyráběla Pekařka těsto na perníčky. Svou kreativitu pak děti uplatnily při zdobení perníčků, které rozvoněly celý sál. V lavoru plném vody pouštěly lodičky vyrobené z ořechových skořápek s malou svíčkou uprostřed, aby poznaly, až jak daleko od domova je příští rok zavane osud. Přadlena zájemcům vysvětlovala, jak se v dávných dobách zpracovávala vlna, než se z ní stal hotový oděv. K dispozici měla různé nástroje: od kolovratu, hřebenu na česání vlny až po motovidlo (k namotání příze).
Vrcholem příjemného odpoledne byl živý betlém, ztvárněný podle hry obrozence Čeňka Zíbrta a pojednávací o příchodu tří mudrců z Východu k židovskému králi Herodovi, aby vyhledali právě narozeného Spasitele. Ačkoli byl scénář stejný, představení bylo pokaždé (hrálo se dvakrát) jiné, což jim přidalo na originalitě a publikum se báječně bavilo.
Velké poděkování a náš obdiv patří členům spolku Rorejs a jejich přátelům, kteří akci ve svém volném čase pro nás zorganizovali. Po celou dobu na nich bylo vidět, že to dělají s radostí a srdcem. Díky nim jsme si připomněli, jak mohli prožívat dění kolem vánočních svátků naši předkové před více než 100 lety. Oživují staročeské a bohužel již dávno zapomenutí krásné tradice, které se v našich domácnostech již vesměs neudržují.
Použitá foto: autor
Více fotografií najdete na mníšeckém facebooku.
