Trošku recese, ždibec cimrmanologie a kapku tradic zamíchat do pestrobarevného koktejlu. O originálním receptu na ROzvoj REgionu v podání spolku ROREJS, který letos oslaví své dvacetiny, mluví jeho „hejtman“ Jiří Hladovec.
Štrůdl, živý betlém, masopust, cestopisné besedy, ples, ale i cyklisticko-společenský výjezd na Brdy. I za těmito akcemi v Mníšku najdete spolek ROREJS. Z rozhovoru s Jirkou Hladovcem by to mohlo vypadat, že spolek je taková jedna rodina, plná bratranců a sestřenic. Ale tak to úplně není. To se jen jeho členové namísto spolkového bratře a sestro, oslovují bratranče a sestřenice.
Rorejsí živý betlém uvedli dětští moderátoři posledního Knoflíkového trhu citací ze spolkového webu o tom, že Rorejs je skupina mladých lidí z Mníšku, která se dala dohromady před dvaceti lety. Jaký pocit to ve vás vyvolalo?
Bylo to vtipné. Smáli jsme se sami sobě. Už asi před čtvrt rokem jsme si říkali, že už je skoro sprosťárna tam mít, že jsme spolek mladých lidí, a když nám to potom ty děti řekly…no, určitě to změníme. Už je nám všem přece jenom mezi 40 a 50 lety.
Zastavme se u toho, jak to začalo… Faktická informace je, že to bylo 1. května 1999 při akci Lážov sobě. Co ale bylo tím vnitřním impulsem?
Obecně to byla doba, kdy jsme měli dojem, že se toho v Mníšku moc společensky a kulturně neděje. Měli jsme tenkrát pocit, že my, rebelové, něco vymyslíme. A úplně bezprostřední impuls byl, že tehdy jedna kolegyně v práci přišla s tím, že se prý v Mníšku bude odhalovat socha Káji Maříka. Ona se tenkrát sice přeslechla, ale nám se to s bratrancem Krásným, naším budoucím hejtmanem, zalíbilo a na základě toho jsme později spolu s dalšími lidmi udělali akci Lážov sobě (Lážov je v knihách o Kájovi Maříkovi od Marie Wagnerové alias Felixe Háje názvem pro Mníšek pod Brdy – pozn. red.).
Název akce zní obrozenecky…
Kamarád, dnes už akademický malíř Vladimír Větrovský (rozhovor s ním přinesl tento časopis v prosinci 2018 – pozn. red.,) udělal papírovou sochu Káji Maříka. Aby nám nikdo nevyčetl, že má špatnou tělovku, tak je oranžový, v červených trenýrkách a s prakem. Slavnostně jsme ji tehdy odhalili v parku u kulturního střediska. Takhle jsme se dali dohromady… A vlastně ROREJS vznikl přesně v duchu rčení: za vším hledej ženu, protože nás seznámily naše partnerky. Tak jsme se dali dohromady s Bílkovými, Větrovskými
a později se ještě přidali Hájkovi. Od začátku máme sedm stálých členů, pět z nich zakládajících.
A jak jste přišli na název spolku? Mělo to nějakou symboliku?
Rorýs obecný nám byl sympatický, vymýšleli jsme několik honosných názvů, ale pravda je taková, že jsme potřebovali jméno k připravovaným akcím a chtěli jsme, aby v názvu nějak bylo rozvoj a region – RO-RE a najednou z toho vylezl ROREJS. No a to S na konci se dá vykládat různě: například Rozvoj Regionu je Super, Rozvoj Regionu je Stresující… každý si může dosadit, co chce… Taky se nám líbilo, že pták rorýs do té doby, než byl vyhlášený ptákem roku a začaly se mu stavět budky na sídlištích, byl ohrožený druh. Přišlo nám to symbolické.
Na webu píšete, že spolek zajímají zejména činnosti „oprašovací“, pohrávali jste si s myšlenkou navázat na prvorepublikový Okrašlovací spolek?
Před naším vznikem Okrašlovací spolek v Mníšku nefungoval a nám to slovní spojení přišlo takové hravé… Mníšecký Okrašlovací spolek byl po svém založení ve dvacátých letech minulého století ve městě fenoménem, my jsme ovšem neměli takové ambice jako svého času oni, když zorganizovali například velký sraz rodáků. Tak jsme si řekli, že když nemůžeme být jako spolek okrašlovací, můžeme být aspoň oprašovací a můžeme oprášit například Sokolovnu, aby se tam dal pořádat ples, a sehnat oponu, abychom tam mohli dělat divadelní představení.
A co oprašování tradic? Taky do toho jste se chtěli hned na začátku pustit?
Zpočátku šlo hlavně o to oprašování prostoru Sokolovny, ale oprašování tradic je samozřejmě důležitá věc. Pro sebe jsem si to pojmenoval až v pozdější době v souvislosti s tím, jak děláme například vánoční akce. Říkám si, že je dobré ty naše staré tradice oprášit dřív, než nám je někdo ukradne… Možná, že jsme to v tomhle duchu dělali už na začátku, jen jsme si to tak tehdy nepojmenovali. Jako jsme si řekli, že nemáme ambici být okrašlovací, tak jsme si řekli, že se nebudeme oslovovat bratře a sestro. Na tradici jsme navázali volněji tím, že se oslovujeme bratranče a sestřenice…
Asi není náhoda, že oprašování tradic je u vás hodně spojené s divadlem, protože Vánoce i Velikonoce jsou tradičně spojené s lidovým divadlem…
Je to tak… Navíc dva z ROREJSu hrajeme v divadle KŘOVÍ a jeden bratranec hrával v dobříšském divadle. Co si budeme povídat, ono to vizuálně obrazové ztvárnění lidi nejvíc zajímá, nejsilněji se jim vryje do paměti.
Na webu ROREJSu stojí, že chce přispět k rozvoji občanské společnosti v Mníšku. Když se ohlédnete těch 20 let zpátky, jak to touto optikou vidíte?
To je složité. Dlouho jsme si říkali, jak to, že to v našem městě není třeba jako na Dobříši, že na akce nechodí tolik lidí jako tam? Jsme moc blízko Prahy? Jsme jenom noclehárna? Asi před pěti roky jsme si ale řekli, že se takovými otázkami prostě nebudeme trápit. Hrozně jsme chtěli lidi z různých spolků a organizací tady propojit, ale upřímně řečeno, tohle asi úplně neklaplo. Už je to pár let, co jsme například udělali něco dohromady s mníšeckými hasiči
a říkali jsme si, že přesně takhle by to bylo ono, napříč spolky a organizacemi.
Proč se to nedaří?
Cítím problém v tom, že každý ze spolků chce dělat akce sám za sebe. V poslední době hodně spolupracujeme s OÁZOU a je to milé. Od začátku se snažíme být otevření, a proto taky moc děkujeme lidem, kteří se k nám přidali. Na jednu akci, nebo na několik let. Úplně na začátku jsme možná chtěli bavit hlavně sami sebe, ale nakonec se stalo důležitější pobavit ty ostatní. Každopádně v pár lidech bychom to všechno nezvládli. Pomáhají nám naši kamarádi a známí, je jich hodně a jsou skvělí. A ať už jsou z Mníšku, Lhotky, Prahy, Zbirohu, Kounic anebo Putimi – bez nich by ROREJS nebyl tím čím je!
Co jste to přinesl s sebou za knihy?
Vypadá to divoce, ale to jsou kroniky našeho spolku. Je v nich celá naše historie. (listuje v kronice) Já osobně mám největší radost z toho, že jsme tady v roce 2004 měli v Sokolovně pražskou Ypsilonku. Tahle fotka je z výletu, autobusem typu Škoda RTO na Říp, kde se nahoře na hoře odehrálo divadelní představení, na ten výlet hodně rád vzpomínám. A na téhle je z mého pohledu nejzajímavější ples Ein Kessell Rorejs (v kronice je mimo jiné nalepený i výstřižek z Mladé fronty Dnes s článkem referujícím o rorejsí akci Štrůdl – pozn. red.)
Jaké má spolek plány do letoška?
V březnu, dubnu a květnu uspořádáme v Malém mnichovi cestopisné přednášky s promítáním fotografií. Jednu z nich bude mít svérázný cestovatel Jakub Čech, který chodí dálkové treky, už tady vyprávěl o Pacific Crest Trail (dálková turistická hřebenová cesta na západě Spojených států amerických – pozn. red.) a bylo narváno… A na začátku září zase tradiční Štrůdl, letos po devatenácté!
A co Masopust?
Ano, to je nejbližší letošní akce, vychází na sobotu 16. února. Tuhle tradici jsme před lety zvedli jako tu, kterou už nikdo nechce dělat. Řekli jsme si, že pomůžeme OÁZE ji zase dostat mezi lidi. Neděláme to jen jako masopustní průvod masek, ale už po několikáté budeme mít i několik občerstvovacích zastavení. Všem pohostinným sousedům tímto děkujeme! K mníšeckému masopustu mám tuhle historku: napsal nám jeden pán, že masopust není žádná místní tradice, že on žije v Mníšku čtyřicet let a nikdy tady žádný masopust nebyl. Vlastně mi udělal radost, protože jsem mu mohl odepsat: Ano, máte pravdu, a jsme rádi, že se můžeme vrátit k tradici, která tady přesně těch 40 let chyběla.
Chystáte něco speciálně ke svému dvacetiletému spolkovému výročí?
Přemýšlíme o tom, ale zatím jen tak zlehka. Termín připadá na 1. května, ale to pořádáme na rymaňském hřišti softballový turnaj pro divadla, která si ROREJS na různé akce zval. Tak se možná budeme tvářit, že je nám jen devatenáct a něco uděláme až za rok… Anebo to bude překvapení a oslavíme dvacetiny důstojně a včas!
——————————————————
Věděli jste, že….
Za 20 let ROREJSi připravili více než:
70 přednášek (historických, cestopisných,…) | 40 divadelních představení | 20 koncertů
18 minifestivalů ŠTRŮDL | 15 živých betlémů | 10 besed a diskuzí
3 brožury | 2 knížky | 1 naučnou stezku
Jiří Hladovec, hejtman spolku * nar. 1975
- 5. 1999 zakládal spolek ROREJS spolu s Janou Hladovcovou, Janem Krásným, Davidem Bílkem, Janou Bílkovou, Evou Svobodovou a Vladimírem Větrovským. Později se řádnými členy stali Alena a Filip Hájkovi. Na nějaký čas se přidali a výrazně pomohli Andrea Lajdová, Monika Lörinczová a Tomáš Jirota. Povoláním je počítačový grafik na volné noze. Je ženatý, má 3 děti.