Obyvatelé z okolních domů nebudou dál blokovat Pavilon

Desítky lidí přišly v pondělí do školní jídelny velmi zřetelně podpořit výstavbu Pavilonu, další stovky podepsaly a stále podepisují ve vestibulu školy prohlášení Za Pavilon. I když to tak zpočátku nevypadalo, došlo k zásadnímu posunu i v názoru obyvatel okolních domů budoucího Pavilonu.

Organizátorka podpisové akce Luna De Lopez totiž doslova donutila odpůrce z okolních domů, aby si sedli za jednací stůl se starostou a přesně zformulovali, v čem mají s Pavilonem problém. A starostu naopak, aby pány Olšáka a Navaru nejen pozorně poslouchal, ale snažil se jejich obavy vyslyšet.

Výsledkem je dohoda, kterou zástupci obyvatel domů a vedení radnice podepsali a ve středu potvrdili na zasedání Rady města. Město zadá novou hlukovou studii a ochrání domy v okolí Pavilonu proti povrchové vodě a zdejší obyvatelé přestanou blokovat vydání stavebního povolení.

Přečtěte si, jak přelomové jednání popisuje organizátorka podpisové akce rodičů Luna De Lopez a níže pak vyjádření Lenky Jeřábkové:

Milí přátelé Mníšku a okolí,

jako iniciátorka otevřeného dopisu Za pavilon jsem byla požádána, abych napsala pár řádků o vývoji situace. Byla jsem přítomna všem jednáním mezi opozicí a vedením města, a tak si s trochou nadsázky dovolím pár objektivních poznámek a pár soukromých postřehů.

Jsem si vědoma toho, že situace je velmi těžká a „viníka“ nelze dohledat. Ten, kdo se dnes zdá jako odpůrce, by třeba odpůrcem být nemusel, kdyby proces projektu probíhal jinak. A ten, kdo se dnes snaží, se možná mohl snažit dříve. Ale stalo se, co se stalo, a dnes je to tak, že má projekt za minutu dvanáct. Je čas složit zbraně a nastolit mír. Zda se to povede, již brzy ukážou další jednání. Ta byla dosud velmi vyčerpávající.

A jak tedy probíhala?

Začnu pondělní schůzí 18. 9., kde se sešli občané a vedení města, včetně opozice. Tu ve Hře o pavilon v hlavních rolích hrají pan Jeřábek, pan Navara a pan Olšák (a zřejmě někdo další v pozadí). Žádný drak nepřiletěl, aby pomohl sjednat mír, a ani Noční král nesjednotil nepřátele v boji proti většímu zlu. A tak se v cca. 22 hodin po téměř 3 hodinách ostré výměny názorů situace stále zdála neřešitelná. Někteří radní se již museli rozloučit a drtivá většina přítomných taktéž odešla – s hořkou pachutí prohry.

Zůstaly dva tábory; v jednom pan starosta a několik účastníků schůze, další byli v druhém táboře, kde seděla opozice. V obou se živě diskutovalo. Opozice byla pod ostrou palbou kritiky, vyzývána, aby se vyjádřila konkrétně, a aby podala lepší vysvětlení. Horlivé rokování se nebezpečně začínalo měnit v hořlavé.

V tomto táboře se
již rezignovalo. Bylo vidět,
že komunikační prostředky došly. Víra taktéž.

My, co jsme tam zůstali, jsme se prostě nemohli smířit s tím, že ‚s tím’ nelze nic udělat. Šla jsem tedy za panem starostou a řekla mu, že neodejdu, dokud se neuzavře nějaká dohoda. Že musí existovat způsob jak se domluvit. V tomto táboře se již rezignovalo. Bylo vidět, že komunikační prostředky došly. Víra taktéž. Přešla jsem k opozici, kde manželé Inderkovi a paní ředitelka zkoušeli ze všech stran vykopat zakopaného psa. Paní Inderková mi najednou hlásí: „asi jsem přišla na to, v čem je problém“. Upozorňovala mne na jakýsi dopis, který pan Olšák ukazoval na svém notebooku. Týkal se ošetření povrchových vod v bezprostředním okolí jejich panelového domu. Pan Jeřábek se zatím statečně bil za svá přesvědčení. Nicméně slyšel na pozvání ke konstruktivní debatě, stejně jako pan Olšák a pan Navara. A tak jsme začali diskutovat.

Přišli jsme na to, že jako jeden z hlavních problémů vnímají nedostatečné ošetření splaškových vod v okolí přiléhajících panelových domů, a to díky jejich zkušenosti s vytopením jednoho ze vchodů. Názory se liší v tom, zda bylo vytopení přímo spojené s projektem pavilonu či nikoli, avšak val, který je tam nyní, nijak k vylepšení situace nepřispívá. Spíše naopak. Obavy občanů jsou tedy pochopitelné.

Dalším sporným bodem je hluková studie, která – byť „aktuální“ – vychází z dat nasbíraných v době, kdy ještě nestál Eden. Nevíme, nakolik Eden hlukovou studii ovlivní, nicméně je to taktéž relevantní připomínka.

Během chvíle, co jsme s pány z opozice diskutovali, se připojil i pan starosta. Přítomni byli i pan Nádvorník a několik zaměstnanců školy. Během další chvíle se začala rozvíjet konstruktivní diskuze, během které si pan starosta s pány z opozice věcným způsobem vyměňovali názory.

Nakonec paní Inderková navrhla sepsat jakési memorandum – byly to 3 body, 3 pilíře nově vzniklého křehkého příměří, které všichni přítomní podepsali. Tím se mělo předejít jakékoli pozdější misinterpretaci.

Přibližné znění memoranda:
– bude zpracovaná nová hluková studie (pánové z opozice budou přizváni do komise), která bude následně zapracována do projektové dokumentace
– před započetím terénních úprav a stavby pavilonu samotného bude upraven terén v bezprostředním okolí panelového domu, který byl vytopen, tak, aby se předešlo dalšímu případnému vytopení
– pánové z opozice byli pozváni na jednání rady, která se měla konat 20.9.2017. Pan Jeřábek, kterému toho na srdci leželo nejvíce, si měl připravit všechny námitky a vytisknout seznam pro všechny zúčastněné. Dohoda zněla tak, že celý seznam se na jednání rady řádně projde a snaha bude směřovat k tomu, aby se všechny námitky zapracovaly do projektu.
– tímto pan Jeřábek bude považovat své námitky vedoucí k opakovanému odvolávání za vypořádané a odvolávat se již nebude.
– 3. 10. by pak mělo proběhnout místní šetření, jehož součástí budou i námitky pana Jeřábka, Navary a Olšáka. Plán je takový, že vše bude zaneseno do projektové dokumentace ke spokojenosti všech zúčastněných.

Stalo se tedy nemožné – dva tábory se dohodly. Školu jsme opouštěli v mírné euforii a zdálo se, že vše je na dobré cestě.

STŘEDEČNÍ JEDNÁNÍ RADY

Středeční jednání rady a pozvaných ukázalo, nakolik stabilní je čerstvě uzavřené spojenectví a nakolik silná je vůle všech zúčastněných se dohodnout a spolupracovat.

Musím říct, že jsem byla příjemně překvapena. Byli přítomní všichni radní a pan Nádvorník, dále pánové z opozice Pavilonu Olšák, Navara a zastupitel Jeřábek, a také paní ředitelka Pažoutová, paní Inderková a já. Radní doufali v konstruktivní připomínky a byli otevřeni diskuzi. Pan Olšák a pan Navara, reprezentující obyvatele dotčených panelových domů, byli připraveni a pozitivně naladěni.

Dle dohody přednesli svoje návrhy na preventivní opatření proti zatopení panelových domů v bezprostřední blízkosti budoucího pavilonu a zpracování nové hlukové studie.

Dále připomněli chybějící dokument v projektové dokumentaci, který byl sepsán při místním šetření dne 21. 3. 2017. Všechny jejich námitky byly zapsány a rada odsouhlasila návrhy na jejich řešení.

Pánové ani netuší, že zachránili situaci na jednání, protože tím, že byli připraveni a ochotni konstruktivně jednat, vyplnili hluché místo, které přišlo se vstupem pana Jeřábka do diskuze.

Zbytek tohoto článku by se vešel do dvou odstavců, kdyby se o následující obsah nepostaral právě pan Jeřábek.

Musím říct, že v tuto chvíli mne přepadl obrovský pocit marnosti. Došel mi dech.

Ten měl přinést vytištěný seznam pro všechny zúčastněné. Omluvil se však, že seznam mu někde vypadl, ale že stejně není kompletní, protože spis je natolik rozsáhlý, že ani za ten měsíc, který jej má k dispozici, nebyl celý schopen řádně prozkoumat. Vyčetl tímto vedení města, že ve spisu shledal mnoho chyb, na které mělo mnohem delší dobu než on, a že to jsou chyby hrubé. Dále uvedl, že jisté otázky předal právníkům a za cca 2 týdny bude mít v rukou jejich rozbor. K těm se nechtěl vyjadřovat vůbec.

Musím říct, že v tuto chvíli mne přepadl obrovský pocit marnosti. Došel mi dech, když jsem viděla, jakým způsobem pan Jeřábek mluví. Místo diplomacie a dobré vůle, kterou v absolutní míře projevili pan Olšák a pan Navara, začala Hra o pavilon připomínat hru na kočku a na myš. Panu Jeřábkovi evidentně dělalo dobře rozdmýchávat ještě nevyhaslé uhlíky dlouholetého sporu. V místnosti to začalo doutnat. Jednání se chvílemi opět měnilo v hořlavé.

Ale zpět na počátek – zdálo se tedy, že debata skončila. Vyznělo to a vypadalo tak nějak v tomto duchu: pan Jeřábek seznam neměl, body na něm stejně nebyly kompletní; ty, co na něm má, si asi všechny nevybaví, a stejně – bude čekat na právní rozbor… Nastalo hrobové ticho.

Pan Nádvorník zůstal duchapřítomný a navrhl, abychom začali s námitkami pana Olšáka a pana Navary, což poskytne panu Jeřábkovi nějaký čas a třeba si na alespoň některé body vzpomene.

Pánové měli vše připravené, jak jsem již popsala v úvodu. Po té si tedy opět vzal slovo pan Jeřábek, který si mezitím vybavil 21 bodů.

20 z nich se týkalo: provozního řádu, času nájezdu těžké techniky během stavby; zařazení budovy pavilonu do energetické třídy A; chybějícího zábradlí na ochozech (které nejsou pochozí, ale pro jistotu…); úchytů na opláštění střechy pro větší bezpečnost údržby; retenční nádrže na dešťovku; odvoz ornice; třídění výkopové zeminy; ochrany volně žijícího ptactva; dopravní obslužnosti; přístupové komunikace; opravy časů, kdy žáci začínají chodit do školy; hlučnosti těžké techniky – případně opravy decibelů v dokumentaci; sadoměstských úprav (navrhuje rozdělení projektů či jejich syntézu); kácení resp. nekácení stromů; a čistícího prostoru pro těžkou techniku (prevence úrazů dětí).

Připomínky, až na jednu, se zdály být věcné. Rada odsouhlasila jejich prozkoumání (např. zda opravdu odpovídají hodiny uvedené v projektové dokumentaci) a případné zakomponování do projektu. Připomínka týkající se energetické třídy pavilonu by mohla v následujících týdnech přinést nemalé dohady, neboť pan Jeřábek si stojí na svém, že budova by měla být v kategorii A, přičemž nyní je v kategorii B.

Poslední námitkou, kterou pan Jeřábek vznesl, se o něco více přiblížil k mému podezření, že zájmy, které reprezentuje, nejsou pouze zájmy obyvatelů, jak to dělají pan Olšák a pan Navara, nýbrž zájmy, které nám politickým laikům zůstávají skryty. Protože nikdo soudný by se neodvolával proti takovému projektu kvůli energetické třídě B, což je třída stále ‘velmi úsporná’, a navíc když se všichni shodují na tom, že určování energ. třídy budovy je relativně sporné.

A stejně tak by se nikdo soudný neodvolával proti pavilonu kvůli tomu, že na střeše nebude extenzivní zelená střecha. Pana Jeřábka si vážím, je to fundovaný člověk, který rozumí tématu bezpečnosti práce a ochraně životního prostředí. Sama jsem pro to, abychom přírodě vraceli co možná nejvíce, abychom vážili každý krok, který uděláme na její úkor. Chápu tedy jeho návrh na extenzivní zelenou střechu nového pavilonu. Dle mého názoru je to dobrý nápad, a pokud by byl financován z grantu, o to lépe. Bylo by pěkné mít zatravněnou střechu se stromy – okolní obyvatelé by se i nadále dívali do zeleně, která by navíc pohltila i nějakou tu vodu (i když funkce zadržování vody je důležitá hlavně u budov ve velkoměstech a městech, kde přírodní plochy chybí). Tento návrh tu ale již byl a bohužel neprošel. Sice tedy chápu jeho snahu nápad na poslední chvíli prosadit, ale ne tím způsobem, kterým to udělal. Ve chvíli, kdy totiž tento 21. bod vznesl, rozhostilo se opět na chvíli ticho.

Nikdo nečekal, že toto téma by mohlo vyvstat jako důvod k odvolání. Vzápětí nastala diskuze o tom, nakolik je projekt zelená střecha důležitý, a zda stojí za to, aby ohrozil celý pavilon. Probíhala debata o konstrukci střechy, její nosnosti, statice budovy, atd. Pan Jeřábek byl nesmírně spokojen, byl na koni a vychutnával si, jak se vedení města smaží v již dávno přepáleném oleji.  V tuto chvíli jsem přestávala být dobrým mediátorem. Ten totiž musí chápat obě strany a stát uprostřed. Tomu tak už nebylo. Nyní jsem už definitivně prozřela a vnímala snahy pana Jeřábka zcela z nového úhlu pohledu.

Faktem zůstává, že návrh
podal a ten neprošel. Nebylo to tedy tak, že by býval neměl možnost návrh podat.

Bylo mu navrženo, že pokud se nepodaří extenzivní zelenou střechu na poslední chvíli do projektu včlenit, vedení města tuto myšlenku uplatní třeba v projektu nové budovy městského úřadu. On ale trval na svém a už po několikáté se během tohoto jednání oháněl tím, že kdyby býval byl…, tak by býval mohl… a teď by to bývalo nebylo… Ale faktem zůstává, že návrh podal a ten neprošel. Nebylo to tedy tak, že by býval neměl možnost návrh podat.

Pan Jeřábek všem přítomným oznámil, že se kvůli střeše stejně odvolá (znělo to téměř ‘na just’). Tento bod zůstal sporným a nebyl vyřešen. Obě strany se nakonec dohodly, že o možnosti včlenění do projektu zjistí co nejvíce a v následujících dvou týdnech se to bude řešit. Pan Jeřábek trval na svém, že to možné je, že střecha se měnit nemusí, a že to prostě být musí, přes to vlak nejede. (den poté poslal mimochodem email, ve kterém se zmínil jen tak na okraj, že námitka ohledně střechy byla podána s nadsázkou, ale že když viděl, jak na ní všichni zareagovali, tak do toho půjde určitě – toť ke hře na kočku a na myš). Z toho vyplývá, že když prvek extenzivní zelené střechy nebude průchozí, pan Jeřábek i přesto kvůli ní zřejmě odvolání podá.

Na konci jednání bylo také domluveno, že další námitky pan Jeřábek pošle mailem v průběhu následujícího týdne. Ty se rada města pokusí zpracovat ještě před místním šetřením. Rozhodně slíbila, že pro to udělá maximum. (pozn. v pondělí 25. 9. pan Jeřábek skutečně připomínky poslal).

Každý má jistě své důvody pro své jednání – u někoho jsou lépe vidět, u druhého je těžko dohledat, natož pochopit. Když se dívám na aktéry Hry o pavilon, snažím se pochopit motivaci každého ze zúčastněných. Každý v pavilonu spatřuje střípek něčeho, co zrcadlí tu jeho vizi. Každý v něm vidí to svoje. Někdo jako já tak potřebný prostor pro nové třídy a zázemí školy, někdo místo pro důstojně strávený čas seniorů, a někdo komunitní centrum, které má obyvatele Mníšku stmelovat, nikoli rozdělovat.

Myslím, že je důležité, že i ti, kteří v pavilonu spatřovali ohrožení, budou nyní moci klidněji spát – a to hlavně díky zástupcům obyvatel z okolních domů, panu Olšákovi a panu Navarovi, kteří svým férovým a konstruktivním jednáním nakonec přispěli k tomu, že byly vyslyšeny a vypořádány všechny jejich obavy.

Tedy pokud pavilon vůbec dostane zelenou.

S úctou,
Luna De Lopez

Jak to vidí Lenka Jeřábková

Paní Luna De Lopez píše svůj článek na základě dojmů z posledních jednání, naprosto to chápu, ale v některých svých tvrzeních se mýlí a informace jsou částečně zkreslené a neobjektivní.

Napadá mne myšlenka, proč rodiče nesledují průběžně zastupitelstvo a své aktivity nezahájili již daleko dříve? V dubnu 2017 zastupitel Jeřábek upozornil, veřejně i písemně, že se s Pavilonem nic neděje a že by se mělo uskutečnit nějaké jednání. Starosta odpověděl – je to uzavřená věc, není o čem jednat, na písemnou výzvu žádný zastupitel nereagoval.

Situace v minulých dnech vygradovala a mohu pouze spekulovat, kdo všechno za tím stál. Praktiky, které byly použity, nebyly úplně férové (první anonymní dopis, který se nakonec podepsal, nevyžádaný email rodičům přes informační síť určenou pro výuku, návštěvy kroužků se slovy podepište, jde o vaše děti…To vše mělo za důsledek obrovský tlak – na občany jako rodiče, tak na účastníky sloučeného územního a stavebního řízení, kteří mají námitky k tomuto řízení a k tomu, co následovalo a jak je nyní popisována situace.
Než budete označovat kohokoliv viníkem celé situace, zamyslete se prosím nad následujícími řádky.

11. 11. 2015 byl schválen záměr Pavilonu, zastupiteli odsouhlaseno vypracování projektové dokumentace a osobně starostou slíbena i krizová varianta (paralelní řešení – nikdy nebylo zpracováno). Upozorňovala jsem na nedostatky záměru – chybějící finanční strategii a analýzy a krizovou strategii. Analýza rizik projektu je běžnou součástí každého projektu a není jen o atomové bombě, kterou bylo oponováno, ale o tom, jaká rizika se mohou vyskytnout při průběhu projektu a jak je řešit (krizová komunikace, předcházení rizikům).
Město podcenilo komunikaci s občany a odvolání a námitky přerostly v konflikt, který přerostl v krizi, kterou město neumělo řešit a dopouštělo se zásadních chyb. Na toto téma existuje práce, která vše rozebírá a popisuje vývoj. Od začátku na komunikaci s občany poukazoval právě pan Jeřábek – mluvte s lidmi, naslouchejte. Očekává se, že se občané okolí odvolají. Marně. Několikrát oslovil zastupitele a vyzýval je k jednání. Marně.
Při zahájení územního a stavebního řízení, které bylo započato v říjnu 2016 a bylo ukončeno, se pan Jeřábek vůbec neodvolával. Nemohl. Město nedodrželo zákon a nezveřejnilo zahájení řízení na úřední desce a zkrátilo tak práva možných účastníků řízení. Kdyby MMpB dodrželo zákonný postup, mohl se pan Jeřábek dostat k dokumentaci o rok dříve jako účastník řízení zapsaného spolku a oněch 21 připomínek mohlo být na světě o rok dříve a mohly být možná vypořádány.

Žádné opakované odvolání. Jako člen spolku se pan Jeřábek přihlásil až nyní, v dalším kole společného územního a stavebního řízení, kdy jako účastník řízení zapsaného spolku měl možnost podívat se do dokumentace. Téměř rok se nic nedělo, s dokumentací se pracovalo naposledy v listopadu 2016, nikdo ji pořádně nepřečetl a připomínky jsou jen kvůli tomu, že někdo odvedl špatnou práci. Sama jsem se přesvědčila, že například paré dokumentace jsou v některých částech rozdílné, nebo chybí některé zápisy, což samo o sobě může vést k prodloužení lhůt. A nyní byl vyvinutý neskutečný nátlak na pana Jeřábka a jemu dáváno za vinu to, co způsobil úplně někdo jiný. Protože ho znám dlouhá léta, chápu i jeho chování, které paní Lopez popisuje ve svém článku. Tohle nepochopí nikdo, kdo sám nestál nebo neseděl v „jámě lvové“. Už jenom to, že starosta nejprve odmítl pozvat pana Jeřábka na radu města a nátlak rodičů otočil, svědčí o mnohém.

Pro dokreslení – některé námitky, které se objevují i nyní, byly podány již v průběhu výběrového řízení i uchazeči více jak před rokem, například přesun zeminy – cituji z dodatečných informací k výběrovému řízení č. 12:
„Naprosto není možné, aby v projektu, který má být ve stupni DPS, bylo uvažováno s takovým nesmyslem, jako že nebude uvažováno s žádnou variantou použití zeminy! Vhodnost zeminy už musí projektant znát a VV musí být na toto řešení zpracován.“
Paní Luna De Lopez končí článek optimisticky, což je dobře. Pan Jeřábek také dodržel dohodu a předložil alespoň pracovní návrh připomínek a nedostatků, které mohlo město dávno odstranit, respektive, které mohla skupina okolo Pavilonu, OSMI, město jako zřizovatel školy a další dávno odhalit, pokud by s materiály takto významné stavby kooperativně pracovali.

Když už, tak kritizujme objektivně a posuzujme obě strany.
Vyřešení připomínek nyní nebude naopak prodlužovat dokončení stavby. Vzpomeňme si na průběh stavby tělocvičny, která stála jen 1/5 rozpočtu Pavilonu a prodloužilo se dokončení o více jak ½ roku, protože se spousta věcí řešila za pochodu a dokumentace měla značné nedostatky.

Jak se zachová město vůči občanům z okolních domů, kterým slíbilo řešení jejich problémů je otázkou. Slibem neurazíš a ani veřejná nahrávka či zápis nejsou zárukou, že se tak stane.

Lenka Jeřábková