Koncert Pavla Šporcla s cikánskou cimbálovkou slibuje gejzír nespoutané energie, strhující virtuozity a pohlazení čisté krásy. Technicky extrémní skladby z “cikánského” repertoáru se budou prolínat s chytlavými i melancholickými filmovými melodiemi.

V sobotu 14. září Vás čeká koncert na Skalce nad Mníškem pod Brdy.
Navštívil jste někdy naše město?
Ano, mnohokrát. Měl jsem dokonce u vás koupený pozemek a uvažoval, že si tam postavím dům. Ale to už je dávno.

Co se Vám v Mníšku líbilo? Čím Vás město zaujalo?
Okolo je krásný kraj a příroda. Nedaleko Praha. Ale nakonec jsme se rozhodli pro jinou lokalitu. Mám ale v Mníšku a okolí kamarády jako Zdeňka Mertu se Zorkou Jandovou, Jana Rosáka a další.

Na co se mohou při Vašem koncertu posluchači těšit?
Připravíte si pro ně něco speciálního?
Každý koncert s cimbálovkou je vlastně trochu speciální a mohou za to diváci. Pokaždé jdou publikem trochu jiné emoce, někdy se víc líbí skladby zádumčivé, jindy ty rychlé a technicky náročnější, ale vždy mezi obecenstvem a námi funguje neuvěřitelně hmatatelné spojení, které dokáže hudba vytvořit. Diváci se mohou těšit na maďarské čardáše, Ruskou fantasii, moji kompozici Gipsy Fire a třeba i na nádhernou skladbu Ave Maria od argentinského skladatele Ástora Piazzolly.

Zahrajete např. Vaše variance na Škroupovu píseň Kde domov můj?
Ano, a velmi rád tuto svou skladbu do koncertů zařazuji. Diváci by si ji stejně vyžádali.
Jak se vám hraje pod širým nebem? A kdybyste to měl srovnat s koncertním sálem?
Obojí má něco do sebe. V koncertních sálech je technicky dokonalejší akustika, ale pod širým nebem to vyrovnává okolní scenérie. A hrát zde na Skalce mezi tak krásnými barokními stavbami je zážitek sám o sobě.

Používáte pro houslistu nezvyklou image, džíny a šátek, co vás k tomu vede?
Když jsem začínal koncertovat, bylo mým záměrem šátkem a džínami přiblížit hudbu hlavně mladé generaci nebo lidem, kteří by jinak na koncert „vážné“ hudby nepřišli. Ukázat jim, že se dá klasická hudba hrát i jinak než ve fraku s motýlkem a že si v ní každý posluchač může najít i kousek pro sebe. Nejednalo se o žádný marketingový kalkul, byl to ze srdce jdoucí styl, kterým jsem se pokusil odbourat až přílišnou vážnost klasických hudebních koncertů. A myslím, že se mi to podařilo.

Máte postavené speciální modré housle. V čem se liší od ostatních houslí?
Housle pro mě postavil mistr Jan Špidlen v roce 2005, od té doby na ně hraji. Liší se nejen nezvyklou barvou, ale též novými prvky v jejich stavbě. Je dobře, že mohu tímto ukázat, že i houslařství jako tradiční odvětví může ukázat trochu inovace.  Tyto housle jsou jediné na světě, ale pro mne znamenají především mistrovský nástroj, který má báječný zvuk a já je mám moc rád.

Co Vás vedlo k tomu, abyste koncertoval společně s cikánskou cimbálovkou? Co takové spojení může posluchačům nabídnout neobvyklého?
Vždy jsem měl cikánskou hudbu rád, spojuje v sobě obrovskou dávku emocí a technickou brilantnost. A hlavně volnost, kterou v klasické hudbě nemám. Miluju zvuk cimbálu a všechny harmonické možnosti tohoto stylu hudby. Projekt Gipsy Fire patří k mým nejúspěšnějším a nejžádanějším, hrál jsem ho na více než 400 místech světa a jsem rád, že ho budu moct představit i v Mníšku.

Před měsícem na Skalce u Mníšku koncertoval Tomáš Klus. Dokážete si představit i Váš společný koncert?
Tomáš je skvělý muzikant a s těmi si vždy rád zahraji. V minulosti jsem spolupracoval třeba s Vojtou Dykem, Terezou Černochovou, Ondřejem Brouskem nebo Petrem Maláskem. Velmi rád se propojuji s muzikanty z jiných hudebních oblastí a stylů, k těmto hudebníkům by Tomáš určitě zapadl.

Jaké bylo Vaše první vystoupení před diváky? Vzpomenete si na něj?
V pěti letech jsem hrál na koncertě „lidušky“ Sedí liška pod dubem.

Hrál už jste někdy na nějakém, pro houslový koncert, neobvyklém místě?
Ano, vždy jsem se snažil najít nová i netradiční místa pro klasickou hudbu. Abych ukázal, že může znít opravdu všude. A tak jsem hrál například v terminálu Letiště Václava Havla v Praze, několikrát v jeskyni, a některá místa na otevřené scéně byla velmi neobvyklá okolní přírodou, třeba ve francouzském Mentonu nebo v kanadském Ontariu.

Jak a kde relaxujete, když zrovna nekoncertujete?
Mám rád tenis a lyžování, každou zimu jezdíme na lyže s celou rodinou, odehrál jsem řadu tenisových VIP turnajů a někdy jsem i vyhrál. V kondici se udržuji i pravidelným cvičením, různými protahovacími a posilujícími cviky, občas plavu. Nejlepší relax pro mne je, když můžu být se svojí rodinou.

Pavel Šporcl (* 1973 v Českých Budějovicích).
Český houslový virtuoz světového renomé. Po studiích na konzervatoři a na AMU studoval houslovou hru v USA. Vystupuje na světových pódiích a festivalech i s renomovanými orchestry (Česká filharmonie, Tokyo Metropolitan Symphony Orchestra, National Orchestra de France, Liverpoolská královská filharmonie atd.). Posluchače navíc zaujal svým velmi neformálním vystupováním a oblékáním, kterým se jim snaží co nejvíce přiblížit (stylizovaný „pirátský“ šátek na hlavě, nechal si postavit unikátní modré housle pro 21. století).  Vedle klasické hudby koncertuje a nahrává i jiné žánry,  čemž svědčí pop-crossoverové album Sporcelain (2012) nebo s cikánskou kapelou vydané album Gipsy Way & Gipsy Fire (2014). Svými vystoupeními podporuje benefiční projekty nadací a neziskových organizací.
Je ženatý s herečkou Barbarou Kodetovou, se kterou vychovává tři dcery.