Její životní vášní se stal pool, ve kterém se stala mistryní České republiky a reprezentovala nás v Evropě i Americe. Nechce vzpomínat jen na své úspěchy, ale jejím snem je prosadit tento sport mezi dětmi a mládeží v Mníšku, ve kterém bydlí již třetím rokem.
Jak jste se dostala do Mníšku?
Byla to naprostá náhoda. Když jsem odcházela od bývalého partnera z jižních Čech, tak jsem se už nechtěla vracet kvůli dětem do Prahy, ale hledala jsem pro ně zdravé a klidné životní prostředí. Prohlížela jsem nabídky na internetu a jako první se mi zobrazil volný prostorný byt za dobro cenu ve Skalecké ulici. S prohlídku města i bytu jsme byli všichni tři spokojeni, a tak je Mníšek už tři roky naším domovem. Určitou roli v tom hledání sehrálo i to, že můj táta pochází z Dobříše.
Byla to naprostá náhoda. Když jsem odcházela od bývalého partnera z jižních Čech, tak jsem se už nechtěla vracet kvůli dětem do Prahy, ale hledala jsem pro ně zdravé a klidné životní prostředí. Prohlížela jsem nabídky na internetu a jako první se mi zobrazil volný prostorný byt za dobro cenu ve Skalecké ulici. S prohlídku města i bytu jsme byli všichni tři spokojeni, a tak je Mníšek už tři roky naším domovem. Určitou roli v tom hledání sehrálo i to, že můj táta pochází z Dobříše.
Čím vás Mníšek oslovil?
Zamilovala jsem se do něj už tehdy, když jsme přijeli na prohlídku bytu. Je tu krásná příroda, s dětmi chodíme skoro každý víkend na procházky na Skalku. Vždycky se při nich musíme zastavit u Zámeckého rybníka a pozorujeme kačenky. K přírodě i zvířatům mám blízko od dětství. Vyrůstala jsem na farmě v Průhonicích, kde pracovali strýc s tetou. To mě také ovlivňovalo při výběru mého budoucího povolání, kdy jsem toužila být veterinářkou. Rodičům se ale nelíbilo, abych dojížděla na školu až do Brna, chtěli mě mít více na očích. Nakonec jsem se rozhodla pro studium chemie v Praze.
Zamilovala jsem se do něj už tehdy, když jsme přijeli na prohlídku bytu. Je tu krásná příroda, s dětmi chodíme skoro každý víkend na procházky na Skalku. Vždycky se při nich musíme zastavit u Zámeckého rybníka a pozorujeme kačenky. K přírodě i zvířatům mám blízko od dětství. Vyrůstala jsem na farmě v Průhonicích, kde pracovali strýc s tetou. To mě také ovlivňovalo při výběru mého budoucího povolání, kdy jsem toužila být veterinářkou. Rodičům se ale nelíbilo, abych dojížděla na školu až do Brna, chtěli mě mít více na očích. Nakonec jsem se rozhodla pro studium chemie v Praze.
Vaší životní vášní je kulečník, kdy jste s ním začala?
K poolu mě přivedli kamarádi z party, když mi bylo asi 14 let, a já ho chodila hrát zpočátku především kvůli nim. Scházeli jsme, tehdy ještě u nealka, na Jižním Městě v klubu Galaxy, kde bylo pár stolů. Hrozně mě ta hra chytla a už mě nepustila. Zajímavé ale je, že ze všech kamarádů, se kterými jsem začínala tehdy hrát, jsem u poolu vydržela jediná. Všichni, kdo mě viděli hrát tak říkali, že mám talent, a tak jsem byla v roce 1998 vyslaná na svůj první velký turnaj s mezinárodní účastí, kde jsem se umístila na nečekaném druhém místě. Získané stříbro bylo pro mě tenkrát velkou motivací, která mě u poolu udržela a já se mu začala věnovat na závodní úrovni.
K poolu mě přivedli kamarádi z party, když mi bylo asi 14 let, a já ho chodila hrát zpočátku především kvůli nim. Scházeli jsme, tehdy ještě u nealka, na Jižním Městě v klubu Galaxy, kde bylo pár stolů. Hrozně mě ta hra chytla a už mě nepustila. Zajímavé ale je, že ze všech kamarádů, se kterými jsem začínala tehdy hrát, jsem u poolu vydržela jediná. Všichni, kdo mě viděli hrát tak říkali, že mám talent, a tak jsem byla v roce 1998 vyslaná na svůj první velký turnaj s mezinárodní účastí, kde jsem se umístila na nečekaném druhém místě. Získané stříbro bylo pro mě tenkrát velkou motivací, která mě u poolu udržela a já se mu začala věnovat na závodní úrovni.
Kam směřovala vaše další kariéra v poolu?
Zlomem pro mě byla dovolená na Kanárských ostrovech, kde jsem se, kde jinde než v herně, seznámila s jedním Slovákem, který už hrál pool na špičkové úrovni a ve svém zemi patřil k top 8. Začali jsme spolu chodit, trénovat a on mě přivedl na profi úroveň. Bylo to i časově náročné, trénovali jsme třeba i 4 až 5 hodin denně. V roce 2001 jsem se dostala na svoje první mistrovství Evropy do Brna. V silné konkurenci asi 60 hráček se mi podařilo vyhrát jen jediný zápas a v konečném pořadí jsem skončila někde za polovinou. Následovalo pak několik třetích míst z mistrovství ČR a třikrát jsem se dostala i na mistrovství Evropy, ale tam jsem končila bez medaile.
Zlomem pro mě byla dovolená na Kanárských ostrovech, kde jsem se, kde jinde než v herně, seznámila s jedním Slovákem, který už hrál pool na špičkové úrovni a ve svém zemi patřil k top 8. Začali jsme spolu chodit, trénovat a on mě přivedl na profi úroveň. Bylo to i časově náročné, trénovali jsme třeba i 4 až 5 hodin denně. V roce 2001 jsem se dostala na svoje první mistrovství Evropy do Brna. V silné konkurenci asi 60 hráček se mi podařilo vyhrát jen jediný zápas a v konečném pořadí jsem skončila někde za polovinou. Následovalo pak několik třetích míst z mistrovství ČR a třikrát jsem se dostala i na mistrovství Evropy, ale tam jsem končila bez medaile.
A dostavily se nějaké další úspěchy?
V roce 2005 jsem přešla od poolu ke snookeru a tam hned přišly moje první úspěchy. Stala jsem se vůbec první hráčkou snookeru v ČR, a tak jsem musela trénovat s muži, což pro mě byla obrovská škola. O tři roky později jsem už vyhrála otevřenou rakouskou ženskou ligu, což byl první historický úspěch pro český ženský snooker. Na následujícím mistrovství Evropy v polském Lublinu v tomto sportu, který je převážně doménou Angličanek, jsem se dostala mezi nejlepší šestnáctku, ve které jsem se pak několik let pohybovala.
V roce 2005 jsem přešla od poolu ke snookeru a tam hned přišly moje první úspěchy. Stala jsem se vůbec první hráčkou snookeru v ČR, a tak jsem musela trénovat s muži, což pro mě byla obrovská škola. O tři roky později jsem už vyhrála otevřenou rakouskou ženskou ligu, což byl první historický úspěch pro český ženský snooker. Na následujícím mistrovství Evropy v polském Lublinu v tomto sportu, který je převážně doménou Angličanek, jsem se dostala mezi nejlepší šestnáctku, ve které jsem se pak několik let pohybovala.
Kam jste se při turnajích podívala nejdále?
V roce 2009 mě potkalo pár důležitých zvratů. Z osobních důvodů jsem se vrátila k poolu a o rok později vyhrála mistrovství ČR ve smíšených dvojicích. V téže době jsem už nastoupila k Hasičskému záchrannému sboru ČR jako vyšetřovatelka příčin požáru. Moje nové pracovní zařazení mě přivedlo až do USA, kam jsem byla nominována na každoroční Světové policejní a hasičské hry v roce 2011 (The World Police and Fire Games), jakousi hasičskou a policejní olympiádu. V New Yorku jsem reprezentovala Českou republiku v poolu a ve společné kategorii žen a mužů jsem skončila na krásném druhém místě.
V roce 2009 mě potkalo pár důležitých zvratů. Z osobních důvodů jsem se vrátila k poolu a o rok později vyhrála mistrovství ČR ve smíšených dvojicích. V téže době jsem už nastoupila k Hasičskému záchrannému sboru ČR jako vyšetřovatelka příčin požáru. Moje nové pracovní zařazení mě přivedlo až do USA, kam jsem byla nominována na každoroční Světové policejní a hasičské hry v roce 2011 (The World Police and Fire Games), jakousi hasičskou a policejní olympiádu. V New Yorku jsem reprezentovala Českou republiku v poolu a ve společné kategorii žen a mužů jsem skončila na krásném druhém místě.
Je rozdíl mezi ženským a mužským poolem?
Mezi muži a ženami je velký rozdíl, co se týká hraní. Nejmarkantněji je to samozřejmě patrné ve členské základně, protože pool je především mužský sport. Další rozdíl je ve způsobu myšlení a dohrávání her, které mi u mužů přijde daleko přímočařejší. I když na světě už najdete několik žen, které se ve výkonnosti vyrovnají mužským hráčům. Ten poměr bych ale odhadovala na 1:1000 v neprospěch nás žen.
Mezi muži a ženami je velký rozdíl, co se týká hraní. Nejmarkantněji je to samozřejmě patrné ve členské základně, protože pool je především mužský sport. Další rozdíl je ve způsobu myšlení a dohrávání her, které mi u mužů přijde daleko přímočařejší. I když na světě už najdete několik žen, které se ve výkonnosti vyrovnají mužským hráčům. Ten poměr bych ale odhadovala na 1:1000 v neprospěch nás žen.
Jak vypadala vaše další kariéra po USA?
U hasičů jsem byla populární, ve volném čase jsem u nich působila také jako lektorka plážového volejbalu. O kariéru u sboru mě ale připravil pracovní úraz v roce 2012, při kterém jsem si rozdrtila chrupavku v kotníku, a rok a půl jsem nemohla chodit. Sedm let po úraze jsem pak nemohla vůbec sportovat. Musela jsem taky u hasičů skončit. Tehdy jsem dala přednost rodině a narodila se mi Zuzanka a začali jsme žít v jižních Čechách v Horní Plané.
U hasičů jsem byla populární, ve volném čase jsem u nich působila také jako lektorka plážového volejbalu. O kariéru u sboru mě ale připravil pracovní úraz v roce 2012, při kterém jsem si rozdrtila chrupavku v kotníku, a rok a půl jsem nemohla chodit. Sedm let po úraze jsem pak nemohla vůbec sportovat. Musela jsem taky u hasičů skončit. Tehdy jsem dala přednost rodině a narodila se mi Zuzanka a začali jsme žít v jižních Čechách v Horní Plané.
Nezapomněla jste v Horní Plané na pool?
Naopak. Během své mateřské dovolené jsem začala trénovat děti v tamní dětském domově. Bylo to fajn období, s dětmi jsem trávila spoustu času a bylo vidět, že je to baví. Začínala jsem s pěti dětmi, ale pak začal být o tréninky velký zájem, takže za ty dva roky jich k nám do oddílu chodilo až 20. Jezdila jsem s nimi po turnajích mezi školami i dětskými domovy v rámci dotačního projektu „Kulečník do škol“. Tahle etapa pak skončila mým životním rozhodnutím a přestěhováním s dětmi od partnera do Mníšku.
Naopak. Během své mateřské dovolené jsem začala trénovat děti v tamní dětském domově. Bylo to fajn období, s dětmi jsem trávila spoustu času a bylo vidět, že je to baví. Začínala jsem s pěti dětmi, ale pak začal být o tréninky velký zájem, takže za ty dva roky jich k nám do oddílu chodilo až 20. Jezdila jsem s nimi po turnajích mezi školami i dětskými domovy v rámci dotačního projektu „Kulečník do škol“. Tahle etapa pak skončila mým životním rozhodnutím a přestěhováním s dětmi od partnera do Mníšku.
Máte chuť něco podobného rozjet i v Mníšku?
Mám to v plánu a ráda bych to v dohledné době realizovala. Nyní hledám v Mníšku vhodné prostory, kde bych mohla rozjet, ve spolupráci s Českomoravským billiardovým svazem, projekt „Kulečník do škol“, se kterým mám už zkušenosti z Horní Plané. Mým cílem je ukázat dětem a mládeži krásu i obtížnost kulečníkového sportu. Neomezovala bych se samozřejmě pouze na lidi mladší 18 let, mou ambicí je k tomu sportu přitáhnout i zájemce z řad dospělých. V případě, že bychom sehnali dost hráčů, tak bychom postupně vybudovali kulečníkový oddíl a vychovávali i vlastní mladé talenty. Myslím, že Mníšku ještě chybí kulečníkový oddíl.
Mám to v plánu a ráda bych to v dohledné době realizovala. Nyní hledám v Mníšku vhodné prostory, kde bych mohla rozjet, ve spolupráci s Českomoravským billiardovým svazem, projekt „Kulečník do škol“, se kterým mám už zkušenosti z Horní Plané. Mým cílem je ukázat dětem a mládeži krásu i obtížnost kulečníkového sportu. Neomezovala bych se samozřejmě pouze na lidi mladší 18 let, mou ambicí je k tomu sportu přitáhnout i zájemce z řad dospělých. V případě, že bychom sehnali dost hráčů, tak bychom postupně vybudovali kulečníkový oddíl a vychovávali i vlastní mladé talenty. Myslím, že Mníšku ještě chybí kulečníkový oddíl.
Jak hodnotíte současnou popularitu kulečníku u nás?
Je to nejspíš otázka módy. Zhruba před dvaceti, patnácti lety byl kulečník obrovsky populární a stůl nechyběl snad v žádné restauraci. V Praze bylo tenkrát několik velkých heren, které byly plné hráčů a uživily se. Souviselo to určitě i s tím, že se někde hrávalo o pěkné peníze. Dneska se to všechno se ztratilo. Myslím, že je časem vytlačil fotbálek nebo šipky, které zabírají méně prostoru. Dopomohl k tomu zřejmě i popularita pokeru.
V Mníšku ani v okolí žádný poolový stůl není. Nejbližší stoly jsou až v Příbrami a Berouně. Nejraději jezdím trénovat do pražských Vysočan ke stanici metra Kolbenova, kde funguje obrovská herna s 10 stoly.
Je to nejspíš otázka módy. Zhruba před dvaceti, patnácti lety byl kulečník obrovsky populární a stůl nechyběl snad v žádné restauraci. V Praze bylo tenkrát několik velkých heren, které byly plné hráčů a uživily se. Souviselo to určitě i s tím, že se někde hrávalo o pěkné peníze. Dneska se to všechno se ztratilo. Myslím, že je časem vytlačil fotbálek nebo šipky, které zabírají méně prostoru. Dopomohl k tomu zřejmě i popularita pokeru.
V Mníšku ani v okolí žádný poolový stůl není. Nejbližší stoly jsou až v Příbrami a Berouně. Nejraději jezdím trénovat do pražských Vysočan ke stanici metra Kolbenova, kde funguje obrovská herna s 10 stoly.
Mníšek na své kulečníkové stoly zatím teprve čeká
Kulečníkový (billiardový) sport se v ČR dělí na tři sekce:
- KARAMBOL je hra, která se hraje na kulečníkovém stole bez kapes (děr), s tágem a třemi nebo čtyřmi koulemi. Karambolem je myšlena srážka hracích koulí.
- POOL je kulečníková hra, která se hraje na kulečníkovém stole se šesti kapsami.
- SNOOKER je královská disciplína kulečníku s kapsami na velkém třímetrovém stole.
Eva Mašková (* 1981 v Praze)
Vystudovala Vysokou školu chemicko-tenchnologickou, obor energetika. Již třetím rokem žije v Mníšku pod Brdy, vychovává syna Petra a dceru Zuzanu.
