Dne 27. dubna jsme se vydali na východ do hřebčína v Kladrubech a na Karlovu korunu v Chlumci nad Cidlinou. Počasí celkem přálo, jen jsme cítili nohy a záda, protože jsme toho nachodili dost. Asi to chce větší trénink.
Hřebčín v Kladrubech nás všechny ohromil. Je malebný, opravený, bělostný, zapsaný na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO, a to v pořadí jako jedenáctá stavba naší malé republiky, to je přece úžasné! Koně se tu chovaly už od 13. století jako záložní pro různé války, v r. 1579 ho císař Rudolf II. povýšil na císařský dvorní hřebčín a od těch dob je domovem tohoto unikátního českého plemene. Tak vznikl slavný starokladrubský bělouš. Zajímavé je, že se rodí černý a bílým se stane až ve čtyřech letech. Silné ceremoniální koně tu byli vyšlechtěni, aby utáhli těžký kočár, ve kterém se převážely korunovační klenoty z Vídně do Prahy, z Prahy na Karlštejn a naopak. V hřebčíně jsme viděli naprostý pořádek, vybílené stáje a vykartáčované koně, kterých je kolem 400. Hřebčín má také své učňovské středisko, takže kolem nás neustále pracovala mládež. Průvodce nám prozradil, že zatímco v 60. letech minulého století mělo učňovské středisko samé chlapce, dnes mají 150 učnic a jen jednoho učně – výsledek emancipace? V r. 2015 byla úspěšně dokončená rekonstrukce, areál kladrubského hřebčína získal zpátky svůj klasicistní vzhled a stal se národní kulturní památkou.
Po obědě jsme absolvovali prohlídku zámku Karlova Koruna. Zámek si nechal postavit jako své letní sídlo v polovině 18. století hrabě František Ferdinand Kinský, nejvyšší kancléř království Českého. A proč se jmenuje Karlova Koruna? Protože čtyři křídla zámku kryje střecha ve tvaru koruny. Zámek je na vršku v anglické zahradě, a aby vršek vznikl, nechal tam hrabě navézt osm metrů zeminy. Zámek prošel svými světlými a temnými obdobími. Od návštěvy Marie Terezie, kterou tam nesli na nosítkách kvůli její váze, až po zabavení nacisty nebo komunisty, kdy v něm byla hudební škola a družina. V nynější době ho mají opět zpátky Kinští z italské větve. Také asi proto paní průvodkyně do své řeči vkládala: „náš pan hrabě“. Prostě ctí svou vrchnost.
Výlet se vydařil, všichni jsme se ve zdraví vrátili do Mníšku a už se těšíme na další. Ten bude 26. května do Veltrus.
Za mníšecké seniory Alexandra Merunková
