Na mikulášskou stezku s nadílkou se vydalo odhadem 180 malých dětí (většinou ještě školou nepovinných) v doprovodu rodičů a s rozsvícenými lucerničkami.
Putování začínalo se setměním, start stezky, která se obtáčela přes ulici Terezie Wágnerové, Malé náměstí a Nádražní ulici, byl ve vratech Farní zahrady, kde se příchozích ujal ochotný anděl. Na účastníky stezky čekalo 10 stanovišť s krátkým povídáním o vánočních zvycích a obyčejích. Na každém z nich hádali jedno písmeno, které ve po jejich poskládání dalo výslednou tajenku ŠTĚDRÝ DEN 24. 12. Ta byla heslem, kterým se měli prokázat čertům u železné branky vedoucí na zahradu kolem kostela. Před tou narazili na čertovskou sluj s ohněm pekelným, kolem něhož poskakovalo pět rozpustilých čertů. Před vpuštěním do zahrady museli malí poutníci nejdříve vysvobodit z klece zlobivého holuba, což dokázali navršením skleněných kuliček na misku váhy hříchů. Potom museli s pomocí rodičů ze zatarasené branky odtáhnout kontejner na kolečkách, aby si uvolnili cestu dále za Mikulášem.
V bývalé hřbitovní kapli je dva andílci naučili krátkou básničku, nezbytnou pro předstoupení před laskavého světce: „Kdo to klepe? Bílý pán. Mikuláš dnes přišel k nám. Anděl a čert přišli s ním, zjistit, jestli nezlobím. Kde se vzal, tu se vzal, Mikuláš pod okny stál. V ruce velkou berličku, na hlavě měl čepičku. Z bílých vousů teplý šál, takhle, děti, vypadal!
Děti pak pokračovaly ven pod vánoční strom, kde už na ně čekal majestátní svatý Mikuláš s biskupskou mitrou na hlavě a berlou. Po odrecitování naučené básničky dostaly děti za odměnu od andělů balíček se sladkou výslužkou. S některými světec vlídně promluvil, řada dětí se chtěla se světcem vysoké postavy vyfotografovat. Všichni si mikulášskou stezku báječně užili.
Velmi podařený hodinový program zorganizovala mníšecká římskokatolická farnost a spolek Oáza.
