V dětství jí učarovalo krasobruslení, se kterým začínala na mníšeckém Zámeckém rybníku. Nejdříve soutěžila v individuální disciplíně, později přešla k synchronizovanému bruslení, ve kterém několikrát naši zemi reprezentovala na mistrovstvích světa.
Jaký máte vztah k Mníšku pod Brdy?
Velmi srdečný. Jsem ráda součástí mníšecké komunity, která, podle mého názoru, funguje bezvadně. Patřím k „hrdým rodákům“ a bydlím tu i celý svůj dosavadní život. Pocházím z rodu Brabenců, který na Malém náměstí vlastní dům od 2. poloviny 19. století. Na základní školu i gymnázium jsem ale chodila na Dobříš, protože tam oba moji rodiče učili na gymnáziu, maminka tělocvik a tatínek matematiku.
Kdy jste se začala krasobruslení věnovat?
Bylo to díky mé mamince, která mě ke sportu vedla od dětství. Když mi byly 4 roky, postavila mě poprvé na zamrzlý Zámecký rybník. Bruslení se mi zalíbilo natolik, že se mi vůbec nechtělo domů a na ledě jsem zůstávala až do tmy. Jednoho dne mě vzala na příbramský zimní stadion, kde mě svěřila do péče krasobruslařské trenérky. V klubu SKK Příbram jsem pak působila až do svých 17 ti let. Na tréninky tam pak se mnou jezdila i moje mladší sestra Eliška. Díky sportování a mamince, která byla absolventkou Fakulty tělesné výchovy a sportu, jsem se pak po gymnáziu rozhodla pro vysokoškolské studium fyzioterapie.
Mgr. Hana Šurkovská (* 1987 v Berouně, rozená Brabencová)
V Mníšku pod Brdy žije od narození. Vystudovala Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze. Je vdaná, s manželem Ondřejem, který pracuje u kriminálky a vede skautský oddíl Vlčat, mají tři děti: Mikuláše (11 let), Jindřicha (9 let) a Julii (2 roky). Pracuje jako fyzioterapeutka v Pasáži Pražská. V současné době je na rodičovské dovolené. Je šestinásobnou mistryní České republiky v synchronizovaném bruslení.
Krasobruslení byla ve vaší rodině jenom ženská záležitost?
Vůbec ne, velkou podporu jsme měli v tatínkovi, který přes léto chodil na brigády, aby byly prostředky na nákladná bruslařská soustředění a také nás v sezóně vozil na závody všude po republice. Bylo humorné, že jako matematik si dokázal počítat známky, které závodnice dostávaly od rozhodčích za své krasobruslařské výkony, a znal výsledné pořadí ještě dříve, než ho oficiálně zveřejnili. Další muž v naší rodině, starší bratr Martin bruslil leda s námi na rybníku, ale věnoval se a dosud se věnuje s velkým nadšením a odhodláním cyklistice a triatlonu.
Jak jste spojovala krasobruslení se školou?
Byla jsem dobrá a zodpovědná žačka, takže s učením problém nebyl. Časově to bylo ale docela náročné, mezi školou v Dobříši a stadionem v Příbrami jsem se přemisťovala autobusy nebo nás vozila maminka, která sama začala trénovat na Příbrami nejmenší bruslařky. Trénovala jsem dvakrát až třikrát denně, pokaždé hodinu a půl. Ráno jsem už v 6 hodin stála na příbramském ledě, kam jsem se zase vracela po 14. hodině po vyučování. K tomu se přidávala ještě „suchá“ příprava, což obnášelo balet, gymnastiku, atletiku i plavání. Když v Příbrami na jaře rozpustili led, dojížděli jsme na led do Prahy a tréninky byly pak už více zaměřené na fyzickou přípravu.
Jakých úspěchů jste v žákovských a juniorských kategoriích dosáhla?
Ze závodů Českého poháru jsem vozila i medaile. Pravidelně jsem se účastnila mistrovství republiky, ale lépe než do 10. místa jsem nikdy neskončila.
Měla jste v dětství i jiné zájmy než krasobruslení?
Chodila jsem do Základní umělecké školy Dobříš do tanečního kroužku, což se mi pohybově ideálně prolínalo s bruslením. Hrála jsem tam i na klavír a flétnu. Nakonec ale u mě zvítězilo krasobruslení, které bylo ve své přípravě vcelku pohybově pestré. S rodiči jsme trávili léto venku a jezdili jsme hodně na kola i na vodu. V zimě jsme zase lyžovali, naučila jsem se i na snowboardu.
Měla jste nějaký krasobruslařský vzor?
Nejvíce se mi líbila americká krasobruslařka Tara Lipinská, která teprve jako patnáctiletá dívka vyhrála olympiádu v Naganu v roce 1998.
Kdo vybíral hudbu a kostým a připravoval choreografii na jízdu?
Hlavní slovo ve výběru měla trenérka, která mi předložila návrhy, o kterých jsme pak společně diskutovaly. Bruslila jsem například na hudbu z Tarzana, Zora, Xeny nebo na indické motivy. V synchronizovaném bruslení už jsme si náměty k vystoupením, která trvají zhruba čtyři minuty, vybíraly samy, ale finální slovo měla stejně nakonec zase trenérka. Vzpomínám si například na melodie z filmů Piti Piti Pa nebo Frida, z muzikálů Romeo a Julie nebo Chicago. Choreografii pro nás tvořili i zahraniční choreografové. Tři roky jsme měly trenérku z Austrálie, která nám mimo jiné dodávala potřebné sebevědomí a pracovala na našem týmovém duchu, což jsme pak využívaly na mezinárodních soutěžích.
Kdy jste opustila stadion na Příbrami?
V Příbrami jsem bruslila do 17 ti let, pak jsem začala trénovat i v Praze, což už ale bylo finančně náročnější, protože mě začali trénovat zkušenější trenéři a jezdila jsem i na různé přípravné kempy. Po letech dřiny a drilu jsem si dopřála potřebnou pauzu, ale bruslení mi chybělo natolik, že jsem se na led vrátila již po dvou měsících. Začala jsem jezdit do Vršovic na Zimní stadion Hasa, kde jsem se stala členkou skupiny synchronizovaného bruslení Olympia USK Praha.
Jaký je mezi těmito disciplínami rozdíl?
Synchronizované bruslení bych přirovnala k akvabelám na ledě. Na rozdíl od individuálního bruslení je o souladu pohybů celé skupiny, kterou tvoří 16 bruslařek. Už se tolik neskáčou individuální skoky, ale jde spíš o specifické skupinové prvky. Důležité pro mě bylo i to, že příprava už nebyla tolik časově náročná a trénovaly jsme už „jenom“ čtyřikrát týdně.
Jedná se o čistě ženský sport?
Synchronizované bruslení není jenom ženská záležitost, v rámci skupiny mohou vystupovat s dívkami i chlapci.
Krasobruslení se věnujete stále?
V současné době jsem na rodičovské dovolené a na tréninky ve skupině a dojíždění do Prahy už není čas. Vrcholově jsem krasobruslila až do svých 26 let, než se mi narodil první syn. Pak jsem mezi narozením dalších dětí závodila v nově vzniklé „synchro rodině“, kterou založily moje kamarádky bruslařky, a to Prague Synchro, což je největší klub synchronizovaného bruslení v České republice a sdružuje skupiny od žákovských až po seniorské kategorie. Po roce 2019 jsem pak ještě závodila v kategorii Masters se skupinou Ice Chicas.
Který nejtěžší prvek jste měla ve své sestavě?
Skoky nikdy nebyly moje silná stránka, i když jsem zvládla i trojitého Rittbergera. Já měla vždycky raději samotný skluz, bruslení a divadelní projev na ledě. Což se mi právě se synchronizovaným bruslením splnilo. Dokonce jsem kdysi uvažovala i o tom, že bych zkusila taneční pár, ale v té době se krasobruslení věnovalo jen málo chlapců.
Padala jste?
Na led jsem se napadala samozřejmě hodně, moje levé zápěstí může vyprávět ještě teď. Nejčastější úraz mezi bruslařkami byla asi rozražená brada. Nikdy jsem si ale naštěstí nic nezlomila. Nejvážnější nehodou, která mě během bruslení postihla, byl zraněný meniskus v levém koleni.
Co považujete za svůj největší úspěch v synchronizovaném bruslení?
S klubem Olympia USK Praha jsem šestkrát vyhrála mistrovství České republiky, poprvé to bylo v roce 2007. Naši republiku jsem pak až do roku 2013 reprezentovala na mistrovstvích světa, která se konala v USA, Kanadě, Finsku, Maďarsku a Chorvatsku. Ve světové konkurenci jsme se s týmem nejlépe umístili dvakrát na 13. místě v Colorado Springs a v Helsinkách. Mrzí mě jenom, že synchronizované krasobruslení dosud není olympijským sportem, což by si rozhodně zasloužilo.
Které země jsou v tomto sportu nejlepší?
K velmocem v synchronizovaném bruslení, které mají právo na mistrovství světa postavit až dva týmy, patří kromě USA a Kanady překvapivě i Finsko, Švédsko nebo Rusko. Například v USA, kde tento sport vznikl a je velmi populární i na univerzitách, kde se samozřejmě už trénuje v diametrálně odlišných podmínkách než u nás. Jejich týmy mají i 40 bruslařek, ze kterých se na led před závodem vybere 16 s nejlepší aktuální formou. V tak silné mezinárodní konkurenci lze považovat i námi dosažené 13. místo za úspěch.
Co vaše děti, jdou ve Vašich šlépějích?
Oba naši synové bruslit umí, ale ani krasobruslení ani hokeji se věnovat neplánují. Starší Mikuláš hraje na Dobříši florbal, mladší Jindřich hraje za Mníšek pod Brdy fotbal a v Radotíně basketbal. Vypadá to, že nejmladší Julie bude ke sportování potřebovat hudbu, což ve mně vzbuzuje jistou naději. Poprvé na bruslích stála už loni a teď se těšíme až ji budu učit bruslit na mníšeckém kluzišti v Předzámčí.
Co byste poradila dívkám nebo chlapcům, kteří by chtěli s krasobruslením začít?
Doporučila bych jim, aby se ve svém okolí porozhlédli po krasobruslařském klubu nebo trenérovi, který by se jich ujal. Krasobruslí se například v Příbrami nebo v Černošicích. Klíčová je ale samozřejmě podpora rodičů, bez které tento sport nelze dělat. Pokud rodič chce, aby se jeho potomek jednou věnoval sólovému krasobruslení na vrcholové úrovni, za ideální věk pro start jsou považovány 3 nebo 4 roky.
Dá se začít krasobruslit i ve vyšším věku?
Začínat s krasobruslením v dospělém věku je teď v Praze docela populární. Řada lidí, převážně tedy žen, si tímto způsobem chce zřejmě splnit svůj dětský sen. Věnují se jim profesionální trenéři a závodí v synchronizovaném bruslení v takzvané adult kategorii. S krasobruslením se dá samozřejmě začít v každém věku, ale rozhodně od toho nečekejte žádné velké výkony či závodní úspěchy. K nám na Příbram přicházela děvčata například i v 8 letech, ale nikdy se už nedokázala dostat na úroveň nás, které jsme začínaly už ve školkovém věku. Pozdější start se dá samozřejmě schovat právě v synchronizovaném bruslení, kde nejsou nároky na individuální výkony tak vysoké.
První prosincovou sobotu otevíráme v Předzámčí veřejné kluziště. Zúčastníte se?
Určitě přijdu, protože mám na ledě pěknou roli. Při Mikulášské nadílce, která začne v 16 hodin, budu bruslit v bílých šatech jako anděl s křídly a svatozáří. Ráda bych, aby měli děti možnost si bruslení vyzkoušet a naučit se ho, protože ten pocit skluzu je prostě báječný. Nejdůležitější pro začínající bruslaře je naučit se padat a zvedat a zbavit se strachu z ledu. Na co se mohou diváci první den na kluzišti ještě těšit?
Čtenáře zvu na exhibiční vystoupení nejlepšího českého týmu synchronizovaného bruslení Olympia USK Praha, které začne po slavnostním otevřením ledové plochy po 14 té hodině. První vystoupení bude jejich letošní krátký program, kostýmy i doprovodná hudba, budou laděné do folklóru. Druhé jejich vystoupení bude na vánoční téma. S nimi ještě dorazí pár sólových bruslařů a bruslařek a jeden šikovný taneční pár původem z Ukrajiny. Určitě si jejich vystoupení nenechte ujít, na ledu se určitě uvidíme i spolu!
