V Mníšku pod Brdy bydlí s rodinou již osmnáctým rokem. Svůj profesní život spojila s Montessori principy vzdělávání dětí a založila několik rodinných center, mateřskou a základní školu. Je ředitelkou Montessori Institute Prague, který vzdělává pedagogy z celého světa a pomáhá neziskovým organizacím. Svým působením výrazným a pozitivním způsobem ovlivnila i mníšecké školství.
Kdy Vás oslovila Montessori pedagogika?
K Montessori jsem se dostala díky mateřství. V době, kdy jsem byla poprvé těhotná a čekala jsem nejstaršího syna, jsem si začala hledat průvodce mateřstvím a přečetla o tom spoustu knih. Byla mezi nimi i práce italské antropoložky, psycholožky a lékařky Marie Montessori a byla to pro mě doslova láska na první přečtení. Brzy po narození syna jsme s mou nejlepší kamarádkou Janou Liškovou založily Rodinné centrum Paleček, kde jsme se s Montessori pedagogikou začaly seznamovat v praxi. Nabízeli jsme podpůrné programy pro rodiče s malými dětmi a v té době bylo podobných center pomálu. Zájem byl obrovský, týdně k nám chodilo až 250 maminek! Poté následovalo Rodinné centrum Andílek, které již od začátku fungovalo plně podle Montessori principů.
Jak jste řešila financování takových projektů?
Díky neutuchajícímu zájmu rodičů se naše dobrovolnictví rychle proměnilo v profesionální službu. Naučili jsme se psát žádosti o granty a dotace, které jsou pro financování podobných projektů klíčové. Za svou kariéru grantové fundraiserky jsem takto získala již 2,3 milionu EUR. Dnes v rámci našeho Montessori Institute Prague učím neziskové organizace z celého světa, jak efektivně získávat finance na podporu jejich vizí.
Proč zrovna Paleček a Andílek? Podle čeho jste názvy vybíraly?
Paleček dodnes funguje na pražských Vinohradech, jen pár kroků od náměstí Jiřího z Poděbrad – tedy krále, jehož dvorním šaškem byl právě bratr Paleček. S Andílkem, z něhož se postupem let stala mateřská i základní škola, jsme zase začínaly symbolicky nedaleko pražského Anděla. Oba názvy jsou nesmírně libozvučné a do světa malých dětí přirozeně zapadají. Naším mottem totiž vždy bylo a je, že „i malí lidé, jako jsou děti, mohou dokázat velké věci“.
Bc. Miroslava Vlčková (* 1974 v Ústí nad Orlicí)
Dětství prožila ve Svitavách. Vystudovala humanitní vědy na Anglo-American University v Praze a Fakultu humanitních studií Univerzity Karlovy se zaměřením na neziskový sektor. Zakladatelka a členka správní rady Montessori škol Andílek, zakladatelka a ředitelka Montessori Institute Prague.
S manželem Matoušem mají čtyři děti: Kryštofa (21 let), Alberta (18 let), Marjánku (13 let) a Viktorku (10 let), a psa Kimbu.
Jaké jsou hlavní pilíře vzdělávacího systému Montessori?
Jeho středobodem jsou vývojové potřeby dítěte, které Maria Montessori zformulovala na základě dlouholetého pozorování. K hlavním pilířům patří hluboká znalost dítěte a respekt k němu. V připraveném prostředí, vybaveném speciálními didaktickými pomůckami, dítě díky své vnitřní motivaci svobodně objevuje svět. Zatímco v mateřské škole klademe důraz na smyslové učení, ve škole využíváme principy integrované výuky, takzvanou kosmickou výchovu. Důležitým rysem je práce s vnitřní motivací, která nahrazuje tradiční hodnocení známkami – ty totiž často vedou k tomu, že se děti učí pro prospěch, a nikoliv pro znalosti samotné. Chyba je pro nás „přítel“, protože představuje klíčový bod v procesu učení. Děti také často vyrážejí na exkurze mimo zdi školy, které si samy naplánují; pedagog je pak v roli stínu, který pouze zpovzdálí zajišťuje bezpečí. To vše doplňují věkově smíšené třídy a učitel, který je dětem citlivým průvodcem.
Je Vám Maria Montessori vzorem i v něčem jiném?
Maria Montessori žila v době, kdy to ženy neměly vůbec snadné, a to včetně přístupu ke vzdělání. Přesto se svého snu nevzdala a v roce 1896 se stala jednou z prvních promovaných doktorek medicíny v Itálii. Byla také vynikající marketérkou: přednášela na mezinárodních kongresech, stýkala se se státníky a aktivně komunikovala s médii. Byla zkrátka vidět i slyšet.Poté, co se moci v Itálii chopil Mussolini a začalo docházet k potlačování svobodného myšlení, se i nadále nebála říkat nahlas své názory. Neochvějně zastávala princip, že vzdělávání nemá být pouhým pasivním přebíráním informací, ale aktivní pomocí životu – cestou k samostatnosti a k pochopení vlastního místa ve světě.
Kolik u nás dnes existuje škol a školek podle těchto principů?
V České republice dnes funguje zhruba 160 mateřských škol a dětských skupin a na 80 základních škol. Nově vzniklo také několik středních škol. V posledních letech pozorujeme výrazný posun v tom, co rodiče od vzdělávání očekávají. Stále častěji hledají prostředí, které dokáže rozvíjet přirozený potenciál, kritické myšlení a emoční inteligenci.
Co byste doporučila rodičům, které toto téma zajímá?
Doporučila bych jim, aby se podívali se na takzvané Klíčové kompetence pro celoživotní učení, které definovala Evropská unie. Tento rámec jasně stanovuje dovednosti pro 21. století. Až budete zvažovat školku či školu, zkuste se na ni podívat právě touto optikou: Rozvíjí toto prostředí skutečně tyto kompetence, nebo zůstává jen u pasivního předávání faktů?
Vy sama jste založila Montessori školu Andílek. Jak funguje?
Jsem zakladatelkou a členkou správní rady Montessori školy Andílek, která funguje již od roku 2011. Od té doby škola prošla velkým rozvojem a dnes v pražských Košířích na Klamovce provozujeme dětskou skupinu, mateřskou školu i úplnou základní školu s prvním i druhým stupněm.Naše třídy s kapacitou 25 dětí jsou věkově smíšené v rámci trojročí, což dětem umožňuje učit se od sebe navzájem. Žáci pracují s týdenními plány a mají svobodu volby – jejich výběr se však vždy odehrává v rámci jasně definovaného řádu a struktury. Provázíme děti povinným základním vzděláváním stejně zodpovědně jako běžné školy, jen rozdílnou metodou s důrazem na individuální potřeby.
Jaká je úspěšnost Vašich absolventů v přijímačkách na střední školy?
Často dostávám otázku, zda Montessori děti dostatečně připraví na „tvrdou realitu“ zkoušek. Statistiky ukazují, že naši žáci jsou v přijímacím řízení minimálně stejně úspěšní, a v mnoha případech i úspěšnější než děti z běžných škol. Skvělým příkladem je Montessori škola Mozaika v Mnichovicích, která se v uplynulém roce stala vůbec nejúspěšnější školou v celé České republice, co se týká úspěšnosti přijetí jejích absolventů. Naše děti si totiž osvojily schopnost pracovat samostatně, efektivně si rozvrhnout čas a přistupovat k problémům kreativně.
Jakým vzděláním jste prošla Vy sama a co Vás formovalo?
Impulsem pro hledání alternativní cesty pro mě byly mé vlastní zkušenosti se systémem, kterým jsem prošla na základní škole a gymnáziu. Právě tento prožitek mě dovedl k jasnému rozhodnutí: pro své děti chci něco jiného. Chtěla jsem jim dopřát vzdělávání, které v nich nezadusí přirozenou zvídavost. Po maturitě mě kroky zavedly do Prahy ke studiu angličtiny a následně na rok do USA. Byla to pro mě zásadní škola života: ocitnout se zcela sama v cizím prostředí. V Chicagu jsem pracovala jako au-pair v rodině Laury Lederer, uznávané aktivistky za práva žen. Naše společné filozofické debaty o životě, hodnotách a právech dětí mě tehdy hluboce ovlivnily. Po návratu jsem vystudovala Anglo-American University, kde byla angličtina vyučovacím jazykem, a během studií jsem získala cennou praxi na konzulárním oddělení Velvyslanectví USA. Tato zkušenost mi darovala mezinárodní nadhled a pochopení širších souvislostí světa.
Co Vás přivedlo do Mníšku pod Brdy a jak se Vám tu žije?
V Praze jsme sice měli vše, ale táhlo nás to blíž k přírodě. Náhodou jsme při výletu objevili volný pozemek v Mníšku kousek pod Skalkou. Okamžitě nás to nadchlo, v roce 2009 jsme se nastěhovali do Sluneční ulice a zapustili zde kořeny.Žije se nám tu skvěle. Já nejraději relaxuji při péči o zahradu nebo v sauně, manžel vyráží na desetikilometrové túry se psem. Naší společnou srdeční záležitostí je Skalka. Těší mě, jak město žije – nadchlo mě mobilní kluziště i nový skatepark. Ale úplně nejvíc jsou to lidé. Za těch osmnáct let jsme se stali součástí zdejší komunity a cítíme se tu skutečně doma.
Pomáhala jste v mníšecké škole rozjet program „Začít spolu“. Jak to probíhalo?
Původně jsem uvažovala o pobočce Montessori školy v Mníšku, ale z toho záměru sešlo. Přesto se nám zde alternativní směr podařilo ukotvit. Jako členka školské komise jsem z pozice metodika pomáhala spustit program „Začít spolu“, který na ZŠ funguje od roku 2011 a čerpá z Montessori principů. Jsem nesmírně vděčná první učitelce Lence Veselé, že do té výzvy tehdy s námi šla. Klíčová byla i podpora aktivních rodičů a ochota zřizovatele a ředitelky školy tento projekt podpořit. Díky této práci jsem také poznala Hanu Chramostovou, která je dodnes skvělou lídryní naší školy. Obecně musím uznat, že mníšecké školství ušlo obrovský kus cesty a velmi se těším na vybudování Svazkové školy pod Skalkou.
Jste ředitelkou Montessori Institute Prague. Co je jeho posláním?
Náš institut je součástí Association Montessori Internationale (AMI), kterou založila Maria Montessori v roce 1929 jako strážkyni kvality své metody. Školíme pedagogy z celého světa. Velkým milníkem byl rok 2017, kdy jsme v pražském Kongresovém centru uspořádali Mezinárodní Montessori kongres pro 2 000 účastníků z celého světa. Byla to pro nás mimořádná čest.
Co považujete za svůj největší úspěch?
Bez zaváhání jsou to naše děti. S manželem nás těší, jací lidé z nich rostou – aktivní osobnosti s pozitivním přístupem k světu. Starší synové už propojují akademické studium na vysoké škole či gymnáziu s praktickými dovednostmi, mladší dcery rozvíjejí svůj potenciál v naší škole Andílek. Za zásadní životní úspěch považuji také náš krásný, dnes již třicetiletý vztah s manželem Matoušem. Stabilní rodinné zázemí je pro mě základem všeho ostatního.
Co byste ještě chtěla ve svém profesním životě dokázat?
Mým velkým profesním snem je založení soukromé evropské univerzity s programy zaměřenými na inovace, leadership, podnikatelství, moderní vzdělávání a rozvoj demokratického myšlení. Chtěla bych vybudovat prostor, který studenty nepovede jen k akademickým titulům, ale k hlubokému porozumění souvislostem dnešního světa a k odvaze přebírat za něj odpovědnost. Aktuálně je projekt ve fázi příprav a my postupně otevíráme dialog se strategickými partnery a investory, kteří sdílejí tyto hodnoty.
Co Vás na této práci nejvíce naplňuje?
Především onen mezinárodní přesah. Montessori je totiž komplexní životní filozofie. Vedle škol dnes existují Montessori centra pro seniory, programy pro děti matek ve vězení, ale i moduly pro svět byznysu, architektury nebo sportu. Vnímám to jako cestu k neustálému rozšiřování kapacity naší mysli, abychom dokázali čelit komplexitě dnešního světa nejen s pevným postojem, ale s myslí schopnou sebetransformace. Montessori nás vede k tomu, abychom se dokázali neustále vyvíjet v dialogu s celkem. Cílem není jen stát se „autorem“ svého života, ale dospět do stavu, kdy vnímáme hlubokou provázanost všeho živého – právě to je ten moment, kdy se chceme skutečně vědomě podílet na proměně světa k lepšímu.
Fotil Petr Hricko + rodinný archiv Vlčkových
