Její rod bydlí v Mníšku již v páté generaci. Od dětství se věnuje westernovému ježdění, ve kterém získala dva tituly mistryně Evropy mládeže. Pokračuje i v rodinné tradici a letos poprvé jela Pony Express, kdy byla ve svých 16 letech nejmladší jezdkyní tohoto ročníku.
Rodina Čermáků patří ke starousedlíkům.
Prvním z mých předků v Mníšku byl můj prapraděda, který byl zaměstnán u barona Kasta a s rodinou bydlel v hájovně na Skalce. Tam se jim narodil můj praděda, který potom pracoval jako bednář ve Smíchovském pivovaru. Prapraděda se v 1. světové válce dostal do ruského zajetí a po návratu ho už Kast nechtěl zaměstnat, protože měl obavu, že si z Ruska přivezl bolševické myšlenky. Dva roky musel dělat cestáře, ale pak ho jako hajného zaměstnal majitel dobříšských lesů Colloredo-Mansfeld a přidělil mu hájovnu v Kytíně a pak ve Stříbrné Lhotě.
Loni jsi vychodila mníšeckou základní školu. Kam si pak zamířila?
Po absolvování základní školy jsem šla studovat obor Kosmetické služby a už jsem v druhém ročníku. I když mi můj třídní učitel doporučoval, abych šla na gymnázium, rozhodla jsem se pro kosmetiku, protože mě bavila už od mala a ráda jsem líčila sebe i kamarádky.
Které máte odborné předměty?
Například je to zdravověda, kosmetika nebo materiály s přesahem do chemie, kde rozebíráme složení jednotlivých látek, které při práci používáme. Tím získáme odbornost i ve farmacii a po maturitě pak můžeme pracovat například v lékárně.
Jak a kde probíhá praxe?
Na praxi se učíme kosmetiku, líčení, manikúru i pedikúru a další speciální postupy, jako jsou laminace nebo prodlužování nehtů. Nejprve se ten postup naučíme samy na sobě a potom si do školy přivedeme modely, které nám už mistři známkují. Jednou za dva týdny chodíme pracovat s běžnými klienty do salonu na Praze 4-Lhotce, který vlastní naše škola.
Tereza Čermáková (* 2010 v Praze)
Její rod bydlí v Mníšku již v páté generaci. Od dětství se věnuje westernovému ježdění, ve kterém získala dva tituly mistryně Evropy mládeže (2025 a 2026). Pokračuje i v rodinné tradici a letos poprvé jela Pony Express, kdy byla ve svých 16 letech nejmladší jezdkyní tohoto ročníku.
Jezdíš western, kdo Tě ke koním přivedl?
Ke koním mě přivedl táta, který se dlouhodobě věnuje Pony Expressu a dva z našich jezdeckých koní chováme ve stáji za naším domem. Podle vyprávění rodičů jsem jezdila na koni ještě dřív, než jsem se naučila chodit. Nejdříve mě vodil táta, ale od 5 let jezdím na koni už samostatně. Ve 12 letech jsem rok skákala parkur, což se tátovi jako ortodoxnímu westernovému jezdci moc nezdálo. Ve 13 letech jsem dostala svého prvního závodního koně a zase se vrátila k westernovému ježdění.
V čem spočívá westernové jezdectví?
Vzniklo praktickou potřebou obratnosti kovbojů na koních na dobytkářských rančích v USA. Ti mezi sebou soutěžili, kdo je lepší, obratnější, rychlejší. Dnes je sportem a skládá se z řady westernových disciplín. Některé jsou zaměřené na rychlost, jiné na přiježděnost a ovladatelnost koně. Naše výkony hodnotí celkem pět rozhodčích, kteří nám buď body přičítají, nebo za každou chybu naopak strhávají. Jezdíme ve westernovém oblečení, s westernovým uzděním a ve westernovém sedle.
Ve kterých disciplínách soutěžíš?
Je jich celkem deset. Western Horsemanship, kde se posuzuje jezdcova schopnost provádět v souladu se svým koněm sestavu manévrů. Western Pleasure a Ranch Rail Plesure jsou zaměřené na přiježděnost koně a hodnotí se kvalita pohybu a shromážděnost chodů. Showmanship at Halter hodnotí schopnost jezdce předvést koně na ohlávce. Western Trail, Ranch Trail a In-Hand Trail posuzují práci koně na překážkách. Dále to je Ranch Riding, Huht Seat Equitation a Hunter under Saddle. Z nich je pro mě nejtěžší trail, protože se jezdí přes překážky a jezdec musí přesně počítat, aby koni vyšel krok. Pokud kůň do překážky klepne, znamená to u rozhodčích body dolů. Rozhodčí v některých disciplínách hodnotí i estetický dojem, to znamená vzhled jezdce a jeho správný sed v sedle.
A jak na estetickém dojmu pracuješ?
Do těchto estetických disciplín si bereme výraznější košile s našitými nebo nalepenými blyštivými kamínky, abychom na sebe upoutali pozornost. Jezdce, kteří vynikají vzhledem, si rozhodčí i lépe zapamatují. Jedna košile váží zhruba 4 kilogramy a její nákup vyjde i na 15 tisíc. Během závodů jich vystřídám více, na každou disciplínu si beru jinou.
Ve kterých z disciplín ses stala mistryní Evropy?
Loni jsem vyhrála Western Horsemanship, letos jsem zvítězila v In-Hand Trailu. Ale i v ostatních disciplínách se umisťuji v první trojce.
Jaká byla na mistrovství Evropy konkurence?
Letošního mistrovství, které se jelo v bavorském městě Rieden-Kreuth, se zúčastnili jezdci z 18 evropských zemí a startovalo na něm 471 koní. V mé věkové kategorii v jedné disciplíně to bývá i přes 30 jezdců.
Kolik máš koní?
Máme čtyři koně, z nichž nejlepší na závodění jsou Maximum Bentley Blues plemene Paint Horse, se kterým jsem získala nejvíce trofejí a PooGun plemene Quarter Horse se kterým jezdím Ranchovní disciplíny.
Kde trénuješ a jak často?
V jezdecké stáji v Jeruzalémě u Příbrami, kde mám ustájené dva závodní koně. Trénuje mě tam trenérka Veronika Cejpová, která sama je více jak třicetinásobnou mistryní České republiky ve westernovém ježdění a má spoustu ocenění i z evropských soutěží. Když nejsou závody, trénuji dvakrát týdně. Pokud se blíží závody, trénujeme třikrát až čtyřikrát týdně. Trénink trvá zhruba hodinu a půl.
Předpokládám, že to není jenom o ježdění, ale i o práci kolem koní.
Samozřejmě koně připravuji i uklízím. Před ježděním si je musí pořádně vyčistit, aby se neodřeli při sedlání a zapínání podbřišníků. Po tréninku v teplém počasí je nutné je umýt a osprchovat, aby se zchladili. V chladném počasí je naopak utíráme ručníkem a dáváme na ně odpocovací deky, aby jim nebyla zima. V naší domácí stáji v Mníšku se o ně staráme s tátou, dáváme jim krmení, vodu a uklízíme po nich hnůj.
Jak posiluješ vlastní fyzičku?
Fyzičku posiluji v Jojo Gymu Dobřichovicích, kde dělám vzdušnou akrobacii na kruzích a šálách. Používáme velkou železnou obruč zavěšenou ze stropu a předvádíme v ní různé akrobatické prvky. Od 5 let až do covidu jsem ještě cvičila aerobik v BIOS Fitu a v týmu s Karolínou Hrdinovou a Karolínou Okénkovou jsme několikrát bodovaly na mistrovstvích republiky.
Kdo tvoří na závodech tvůj servisní tým?
Všude se mnou jezdí táta, který se stará o koně. Vozí je za autem v přepravníku a pomáhá mi je připravovat na závody. Od čištění přepravníku, přes instalování umělého příčesku na ocas, až po jejich nasedlávání a výměnu podsedlových dek. Oproti tomu mamka zůstává doma a stará se o ty koně, které si s sebou na závody neberu.
Zúčastnila ses někdy jako jezdkyně Pony Expressu?
Naše rodina je s Pony Expressem spojená už ve třetí generaci. Děda kdysi vybudoval a byl předákem České Západní větve, táta je od roku 2019 šerifem celého Československého Pony Expressu. V tomto prostředí jsem se pohybovala už odmala. Letos poprvé jsem se Pony Expressu zúčastnila i jako jezdec, a to na valachovi PooGunovi. Jako začínající jezdec, takzvaný greenhorn, jsem ve dvojici se starším jezdcem jela 23 kilometrů dlouhou trasu ze Středokluk do Kuchaře. Zajímavé je, že stejnou trasu jel jako začínající jezdec před 34 lety i můj táta. Moc se mi to líbilo a chtěla bych se zapojit i do dalších ročníků.
Jaké máš plány do budoucna? Co se týká westernu, tak bych se chtěla zúčastnit velké světové soutěže, která se bude za dva roky konat v texaském Fort Worthu. V mé budoucí profesi bych se chtěla jednou osamostatnit a provozovat vlastní kosmetický salon.
Jezdíš western, kdo Tě ke koním přivedl?
Ke koním mě přivedl táta, který se dlouhodobě věnuje Pony Expressu a dva z našich jezdeckých koní chováme ve stáji za naším domem. Podle vyprávění rodičů jsem jezdila na koni ještě dřív, než jsem se naučila chodit. Nejdříve mě vodil táta, ale od 5 let jezdím na koni už samostatně. Ve 12 letech jsem rok skákala parkur, což se tátovi jako ortodoxnímu westernovému jezdci moc nezdálo. Ve 13 letech jsem dostala svého prvního závodního koně a zase se vrátila k westernovému ježdění.
V čem spočívá westernové jezdectví?
Vzniklo praktickou potřebou obratnosti kovbojů na koních na dobytkářských rančích v USA. Ti mezi sebou soutěžili, kdo je lepší, obratnější, rychlejší. Dnes je sportem a skládá se z řady westernových disciplín. Některé jsou zaměřené na rychlost, jiné na přiježděnost a ovladatelnost koně. Naše výkony hodnotí celkem pět rozhodčích, kteří nám buď body přičítají, nebo za každou chybu naopak strhávají. Jezdíme ve westernovém oblečení, s westernovým uzděním a ve westernovém sedle.
Ve kterých disciplínách soutěžíš?
Je jich celkem deset. Western Horsemanship, kde se posuzuje jezdcova schopnost provádět v souladu se svým koněm sestavu manévrů. Western Pleasure a Ranch Rail Plesure jsou zaměřené na přiježděnost koně a hodnotí se kvalita pohybu a shromážděnost chodů. Showmanship at Halter hodnotí schopnost jezdce předvést koně na ohlávce. Western Trail, Ranch Trail a In-Hand Trail posuzují práci koně na překážkách. Dále to je Ranch Riding, Huht Seat Equitation a Hunter under Saddle. Z nich je pro mě nejtěžší trail, protože se jezdí přes překážky a jezdec musí přesně počítat, aby koni vyšel krok. Pokud kůň do překážky klepne, znamená to u rozhodčích body dolů. Rozhodčí v některých disciplínách hodnotí i estetický dojem, to znamená vzhled jezdce a jeho správný sed v sedle.
A jak na estetickém dojmu pracuješ?
Do těchto estetických disciplín si bereme výraznější košile s našitými nebo nalepenými blyštivými kamínky, abychom na sebe upoutali pozornost. Jezdce, kteří vynikají vzhledem, si rozhodčí i lépe zapamatují. Jedna košile váží zhruba 4 kilogramy a její nákup vyjde i na 15 tisíc. Během závodů jich vystřídám více, na každou disciplínu si beru jinou.
Ve kterých z disciplín ses stala mistryní Evropy?
Loni jsem vyhrála Western Horsemanship, letos jsem zvítězila v In-Hand Trailu. Ale i v ostatních disciplínách se umisťuji v první trojce.
Jaká byla na mistrovství Evropy konkurence?
Letošního mistrovství, které se jelo v bavorském městě Rieden-Kreuth, se zúčastnili jezdci z 18 evropských zemí a startovalo na něm 471 koní. V mé věkové kategorii v jedné disciplíně to bývá i přes 30 jezdců.
Kolik máš koní?
Máme čtyři koně, z nichž nejlepší na závodění jsou Maximum Bentley Blues plemene Paint Horse, se kterým jsem získala nejvíce trofejí a PooGun plemene Quarter Horse se kterým jezdím Ranchovní disciplíny.
Kde trénuješ a jak často?
V jezdecké stáji v Jeruzalémě u Příbrami, kde mám ustájené dva závodní koně. Trénuje mě tam trenérka Veronika Cejpová, která sama je více jak třicetinásobnou mistryní České republiky ve westernovém ježdění a má spoustu ocenění i z evropských soutěží. Když nejsou závody, trénuji dvakrát týdně. Pokud se blíží závody, trénujeme třikrát až čtyřikrát týdně. Trénink trvá zhruba hodinu a půl.
Předpokládám, že to není jenom o ježdění, ale i o práci kolem koní.
Samozřejmě koně připravuji i uklízím. Před ježděním si je musí pořádně vyčistit, aby se neodřeli při sedlání a zapínání podbřišníků. Po tréninku v teplém počasí je nutné je umýt a osprchovat, aby se zchladili. V chladném počasí je naopak utíráme ručníkem a dáváme na ně odpocovací deky, aby jim nebyla zima. V naší domácí stáji v Mníšku se o ně staráme s tátou, dáváme jim krmení, vodu a uklízíme po nich hnůj.
Jak posiluješ vlastní fyzičku?
Fyzičku posiluji v Jojo Gymu Dobřichovicích, kde dělám vzdušnou akrobacii na kruzích a šálách. Používáme velkou železnou obruč zavěšenou ze stropu a předvádíme v ní různé akrobatické prvky. Od 5 let až do covidu jsem ještě cvičila aerobik v BIOS Fitu a v týmu s Karolínou Hrdinovou a Karolínou Okénkovou jsme několikrát bodovaly na mistrovstvích republiky.
Kdo tvoří na závodech tvůj servisní tým?
Všude se mnou jezdí táta, který se stará o koně. Vozí je za autem v přepravníku a pomáhá mi je připravovat na závody. Od čištění přepravníku, přes instalování umělého příčesku na ocas, až po jejich nasedlávání a výměnu podsedlových dek. Oproti tomu mamka zůstává doma a stará se o ty koně, které si s sebou na závody neberu.
Zúčastnila ses někdy jako jezdkyně Pony Expressu?
Naše rodina je s Pony Expressem spojená už ve třetí generaci. Děda kdysi vybudoval a byl předákem České Západní větve, táta je od roku 2019 šerifem celého Československého Pony Expressu. V tomto prostředí jsem se pohybovala už odmala. Letos poprvé jsem se Pony Expressu zúčastnila i jako jezdec, a to na valachovi PooGunovi. Jako začínající jezdec, takzvaný greenhorn, jsem ve dvojici se starším jezdcem jela 23 kilometrů dlouhou trasu ze Středokluk do Kuchaře. Zajímavé je, že stejnou trasu jel jako začínající jezdec před 34 lety i můj táta. Moc se mi to líbilo a chtěla bych se zapojit i do dalších ročníků.
Jaké máš plány do budoucna? Co se týká westernu, tak bych se chtěla zúčastnit velké světové soutěže, která se bude za dva roky konat v texaském Fort Worthu. V mé budoucí profesi bych se chtěla jednou osamostatnit a provozovat vlastní kosmetický salon.
Ptal se Libor Kálmán
Fotil Petr Marhoul + rodinný archiv Čermákových
