Jeho jméno nese hlavní mníšecké náměstí, některý z filmů natočených podle jeho knih viděl snad každý. Řeč je o FRANTIŠKU XAVERU SVOBODOVI, který se narodil v Mníšku dne 25. října 1860.
Byl synem mníšeckého sedláka a obchodníka s dřívím Antonína Svobody a Marie roz. Mestkové z Kytína, kteří bydleli v Pražské ulici č. p. 23 a byl jejich v pořadí již sedmé dítě (celkem jich měli devět). Otec byl úspěšným obchodníkem, založil i strojní závod, ale v 70. letech 19. století zkrachoval (budova, kde byla strojnická dílna, byla i s pozemkem prodána Náboženskému izraelitskému spolku).
![](https://www.zpravyzmnisku.cz/wp-content/uploads/2020/10/rodice.jpg)
Poté se rodina přestěhovala do Prahy. František Xaver vystudoval pražskou reálku v Ječné ulici, ale studium strojního inženýrství na technice nedokončil. V letech 1884-1889 pracoval jako praktikant na Magistrátu Královského hlavního města Prahy, potom byl zaměstnán v Městské spořitelně pražské v Rytířské ulici. Od roku 1910 žil na penzi v Praze a Mníšku, kde si postavil vilu v Kamenném.
![](https://www.zpravyzmnisku.cz/wp-content/uploads/2020/10/Svoboda_fotoIII-1024x768.jpg)
Třicet let byl ženatý se spisovatelkou Růženou Svobodovou roz. Čápovou (žila v letech 1868-1920), která před 1. světovou válkou vedla v Praze společenský salon, do kterého docházely přední osobnosti českého kulturního života jako literáti Antonín Sova, Vilém Mrštík nebo F. X. Šalda, výtvarnice Zdenka Braunerová, herečka Hana Kvapilová a řada dalších. Spekuluje se o jejím milostném vzplanutí k F. X. Šaldovi a později J. S. Macharovi.
Svoje děti neměli, a tak Svoboda adoptoval za dceru Miladu Lichtágovou roz. Kohouškovou (* 1912), která byla jeho schovankou, věrnou společnicí a ošetřovatelkou.
František Xaver Svoboda zemřel v Praze 25. května 1943 ve věku 82 let. Pochován je vedle své choti ve společné hrobce národních velikánů Slavín na vyšehradském hřbitově.
![](https://www.zpravyzmnisku.cz/wp-content/uploads/2020/10/ska.jpg)
Svobodova umělecká činnost
F. X. Svoboda byl velmi plodným autorem rozsáhlého básnického, prozaického a dramatického díla. Literární činnost začal poezií jako epigon Jaroslava Vrchlického, později tvořil impresionistickou lyriku s polohami meditativními a vzpomínkovými. Ohlas vzbudily jeho románové cykly: Rozkvět (1898) a Řeka (1908–1909). Rozkvět je částečně autobiografický, vypráví o duchovním vzestupu podbrdského rodu v další generaci. Tématem kroniky Řeka je hledání etických norem pro vztah mezi mužem a ženou v měšťanské rodině, rozhodující silou je čistota ženské lásky, obrodnou moc na duši člověka má působení přírody. Byl také dramatikem, tvořil drama kriticky realistické až naturalistické, ve svých hrách usiloval o postižení lidského charakteru determinovaného prostředím.
![](https://www.zpravyzmnisku.cz/wp-content/uploads/2020/10/pohled.png)
Televizním divákům je Svobodovo dílo známé především díky třem filmům pro pamětníky, které vznikly na základě jeho literárních předloh. Ze Svobodovy veselohry Poslední muž čerpali scénáristé filmů Poslední muž (1934, v hlavní s Hugo Haasem) a Poslední mohykán (1947, v hlavní roli s Jaroslavem Marvanem). Jeho humoristická kniha Kašpárek byla předlohou pro film Roztomilý člověk (1941, v hlavní roli s Oldřichem Novým). Všechny tyto filmy byly ve své době divácky úspěšné.
![](https://www.zpravyzmnisku.cz/wp-content/uploads/2020/10/Svoboda_fotoIV.jpg)
Socha na náměstí
Zajímavý je i osud spisovatelova mníšeckého pomníku od sochařky Marie Zlatníkové, který byl slavnému rodákovi postaven ještě za jeho života v roce 1941 (původně stával v parčíku před farou). Po roce 1950 začala socha vadit někomu s „pokrokovým přesvědčením“. Byla skácena, dokonce nešetrným zacházením byl ulomen nos. Dobří lidé sochu ukryli a v době „pražského jara“ bylo započato s jejím obnovením.
Znovu vztyčit (tentokrát ale pod kostelem) se sochu podařilo v roce 1969 a tak vydržela na náměstí až do dnešní doby.