Zalistovali jsme ve dvou mníšeckých kronikách*, které podávají svědectví o tom, jak v našem městě probíhaly první květnové dny roku 1945.
Zápisy dokumentují tehdejší události a vystihují atmosféru i náladu českého obyvatelstva, jehož strach z ustupujícího německého vojska vystřídalo nadšení nad příjezdem Rudé armády.
Šest květnových dnů roku 1945 zachytil v Mníšku odvážný kameraman:
5. května
„5. května u nás voláno, že jsme osvobozeni, u všech nás v očích plno záře, hloučky lidí stály na ulicích, prapory naše i ruské se vyvěšovaly, německá jména na obchodech se zamazávala, ale bohužel bylo to předčasné. Velitel německého vojska slíbil kapitulovat, ale slib nesplnil a začal Prahu ostřelovati Staroměstské náměstí a Václavské. Prapory jsme s lítostí a smutkem sundavali. Pojednou rádio hlásí: Německé vojsko táhne na Prahu, dělejte zákopy! Tak všickni mladí muži s páskou na ruce i partyzáni kácí stromy podél silnice a kladou je napříč silnice. Největší překážky byly u Štítku a u Malé Svaté Hory.“
6. května
„6. května přišli k nám Vlasovci od Řevnic úplně vyzbrojeni dle vzoru německého vojska a také zpočátku za Němce jsme je považovali. Poněvadž silně pršelo, poschovávali se po domech, vyspali se a ráno odcházeli ku Zbraslavi.“
„Dne 6. května byli 2 příslušníci Vlasovovy armády v okolí Mníšku zastřeleni.“
Podle vyprávění pamětníků se “6. května 1945 zastavil na náměstí v Mníšku americký džíp s vojáky generála Pattona, kteří jeli do Prahy prozkoumat možnost pomoci Pražkému povstání.” **
K této události se také váže vzpomínka jedné z pamětnic: “Byla jsem tehdy děvče a dobře si vzpomínám, že to bylo poprvé, co jsem v životě viděla černocha.” **
8. a 9. května
Dva Vlasovci, zastřelení 6. května, měli být 8. května „s rozhodnutí místního národního výboru slavnostně pohřbeni. Pohřeb měl být vypraven s náměstí. Na vyšší rozkaz měla být památka Vlasovců z českého povstání vymazána a nařízeno úředně projevovati díky za konečné osvobození Prahy jen rudé armádě.“
„8. května a 9. května utíkají už Němci v plném ozbrojení, tanky a děly z Prahy, kudy táhnou ponechávají za sebou spoušť. U nás drancovali domky a usedlosti nejvíce podél silnice. V noci obyčejně vnikli do dvora a s napřaženou zbraní vynutili si koně, postroje, pánská kola, povozy, vnikli do spíže a sebrali co se dalo odnésti, jako u pekaře p. Krisla u Pražské silnice. Nejvíce postižen byl nájemce dvora Ant. Durda, jedni přišli, druzí odešli a sebrali mu pár koní, jalovici a vepře. Nejzuřivěji německé vojsko si počínalo, kde viděli předčasně vyvěšené prapory naše nebo ruské, tu stříleli, prapor roztrhali a rozšlapali. My všickni byli doma v úkrytu, ani ven jsme se neukázali, ač do dvorů a zahrad stříleli. Ale přes všechny tyto strasti a hmotné ztráty neutrpělo naše městečko na lidských životech žádné ztráty, ani jediný lidský život nepřišel na zmar jako se to stalo v nešťastných Lahovičkách a Zbraslavi.“
10. května
„Zmínění 2 hrdinové Vlasovovy armády byly pak 10. května ve společném hrobě pohřbeni a místním farářem v tichosti za velké účasti místních občanů vykropeni.“
Poslední ustupující Němci projeli Mníškem dopoledne 10. května.
„Transporty vojsk i civilních osob, často na smrt znavených a cestou umírajících (v Mníšku na náměstí při přechodném odpočinku zemřely 3 dospělé osoby a jedno malé dítě, dvojčata se narodila mladé ženě cestou, ona zemřela, dvojčátka donesena jinými ženami až do Mníšku, kde byly převzaty a odeslány Charitou do Prahy. Dle sdělení farního úřadu u sv. Štěpána byly tyto děti tam pokřtěny.“
11. května
„Konečně 11. května přišli k nám Rusové, armáda Koněvova, vítáme je s nadšením, není domu, aby nevlál tam prapor náš a ruský, není místa, kde by nestál náš lid, nemával radostí vstříc ruskému vojsku, které přijíždí v obrněných, ověnčených vozech. Lid jásá, až do ochrapění. Ubytováni jsou po domech, v hostincích a okolních vilách, stany mají postaveny v Bažantnici, kde jich je několik set, mají tam svou hudbu a svou ošetřovnu. Pod Skalkou vystavěli si dřevěné baráky. Jejich velitel ubytován je v zámku, který udržuje přísnou kázeň ve svém vojsku, je to Kozák. V zámku byl také lazaret vojenský a ubytováno tam asi 30 vojáků. Na Rusy jsme si zvykli, máme je rádi, jsou milí, upřímní, dovedou si s dětmi vyhráti po celé hodiny. Házejí granáty do rybníka a mají velikou radosť, když po ohlušující ráně voda vysoko stříká, jsou to veliké děti a my se těšíme, že jsou mezi námi.“
16. května
„Od Dobříše dne 16. května přecházely městem dlouhé transporty odzbrojených zajatých německých vojáků, někteří bosí, ubozí, sotva chodili s hlavami hluboce skloněnými, kde je ten stále hlášený „Herrenvolk“. Zajatci soustřeďováni do sběrného tábora na Zbraslavi.”
„Také po celé dni projíždějí všecka ruská vojenská vozidla městem ku Praze. Je to ohlušující rámus při přejížce těžkých děl a tanků, díváme se na ně a je nám dobře, vždyť jsou to naše přátelská vozidla.“
Zajímavé informace o přítomnosti sovětských vojáků v okolí Mníšku podává regionální historik a pamětník tehdejších událostí Jan Štastný, podle jehož odhadu bylo mezi obcemi Řitkou, Čisovicemi, Rymaní a Mníškem umístěno 10 tisíc kozáků s 5 tisíci koňmi. Poukazuje na jejich kulturní aktivity a zmiňuje především jejich kozáckou kapelu, která “svými říznými a veselými pochody obyvatelstvo vzrušovala.“***
V prostoru tzv. Bažantnice vedle Luckého mlýna (stojí pod hrází rybníku Sýkorník) postavili vojáci jeviště s nápisem: “Ať žije maršál Stalin”, na němž pořádala kozácká kapela denně koncerty a se svými písněmi a tanci v lidových krojích sem dokonce zajely z Prahy i sovětské umělkyně.
“Místní i okolní obyvatelstvo navázalo s ruskými bratry nejkrásnější přátelské styky a nebylo divu, že při pozdějším odchodu vojska se v mnohých očích zaleskly slzy.” ***
27. června
Za poslední oběti II. světové války na území Mníšku lze považovat tři osoby, které tragicky zahynuly při výbuchu munice 27. června 1945. Článek o této události najdete ZDE.
————————————————————————————————
Zajímavý příspěvek z konce války o tragickém osudu mníšeckého občana Jaroslava Drábka najdete ZDE
V článku jsou použity snímky z filmu “Květen 1945 Mníšek pod Brdy” na YOUTUBE (není-li uvedeno jinak).
* Pamětní kniha obce Mníšek, s. 38, online ZDE
Památní kniha fary v Mnišku, s. 159-160
** Zpravodaj městečka pod Skalkou č. 96/1994, s.14
*** Jan Šťastný, Městečko pod Skalkou, Řevnice 1948, s. 99