Se zhoršující se hospodářskou situací po vypuknutí 2. světové války byl v Protektorátu Čechy a Morava postupně zaváděn přídělový systém zásobování. Od září 1939 byly zavedeny potravinové lístky, od prosince 1939 následovaly i poukazy na obuv.
V prvních dvou letech existence Protektorátu měl na mníšeckém obecním úřadu agendu vydávání poukazů na obuv na starosti mladý úředník Josef Beneš (* 1910).
V červnu 1940 za ním přišel František Pechar se žádostí, aby mu vystavil jeden z těchto poukazů. Pechar si na poukaz nic nevyzvedl a za několik dní přišel opět k Benešovi s tím, aby mu poukaz přepsal na jeho manželku. Úředník mu vyhověl, ale za pár dní k němu přišel Pechar znovu, aby prodloužil na poukazu platnost. I tentokrát mu úředník vyhověl, ovšem Pechar přišel za nějaký čas opět s prosbou, aby mu znovu prodloužil platnost. Benešovi už ale došla s otravným žadatelem trpělivost a poukaz uložil do zásuvky svého psacího stolu jako propadlý. Beneš byl za čas pověřen jinou funkcí a jeho dosavadní agendu převzal Jan Babor.
Nadešel rok 1941 a tentokrát Josef Beneš sám zažádal o vydání jednoho páru obuvi pro manželku. Babor mu ale nemohl vyhovět, protože v poslední době už vydal mnoho poukazů na boty a odkázal kolegu na pozdější dobu. Beneš ale nemínit čekat, vzpomněl si na několikrát přepsaný poukaz pro Pechara, který měl doposud v psacím stolu. Vzal jej, opravil, opatřil nečitelným podpisem, k němuž připojil otisk úředního razítka a šel za něj koupit manželce vycházkové střevíce. Nepředpokládal ale, že jeho falšovaný poukaz vzbudí okamžité podezření. Ke svému podvodu se Beneš bez zapírání přiznal a za zneužití úřední moci vyfasoval u soudu jeden rok těžkého žaláře. Zároveň byl suspendován, čímž se jeho úřednická kariéra ocitla v troskách.
Z dobového tisku (České slovo 11. 6. 1942) připravil Libor Kálmán
