Po pietních aktech, které se konaly v Dobříšské a Pražské ulici, pokračoval vzpomínkový program v neděli 2. února ve velkém sálu mníšeckého Pavilonu.
Zatímco dopolední program byl vyhrazen pietě, odpoledne bylo věnováno židovským tradicím a zvykům, divadlu, hudbě, tanci i gastronomii. Smyslem vzpomínkové akce bylo na židovské spoluobčany zavzpomínat také zvesela, prostřednictvím jejich každodennosti, jejich povinností i radostí, které zažívali.
Čtyřhodinový program zahájilo dětské divadlo Feigele působící při Židovské obci v Praze. V doprovodu dvou dospělých herců, Magdalény a Vojtěcha Duřtových, zahráli v pestrobarevných kostýmech příběh O Mordechaji Maiselovi a tajemném pokladu, čerpající ze starodávné legendy o zázračném zbohatnutí pozdějšího bankéře, mezi jehož klienty patřil také císař Rudolf II. Pohádkový příběh vypráví o mladém Mordechaji, podle jeho tchána „nemehla se slámou v kapse“, který díky své dobrosrdečné, spravedlivé a laskavé povaze získá zlatý poklad střežený lesními duchy. Bohatství si ovšem neponechá pouze pro sebe, ale jako štědrý mecenáš se zaslouží o rozkvět pražského ghetta. Financoval výstavbu několika synagog, studoven, radnice a nemocnice, nechal vydláždit ulice. Představení na harfu doprovodila Pavla Vondráčková, režírovala ho Vida Neuwirthová.
Potom se diváků ujal spolek Besamim a doslova je roztančil. Po ukázkách izraelských lidových tanců následoval téměř workshop, do kterého se zapojily spousta tancechtivých divaček i několik odvážných mužů. Výhodou bylo, že se jednalo veskrze o kruhové tance, takže si nikdo nemusel hledat partnera do páru a nezůstal „sedět v koutě“. Jak jsme se z úvodního slova tanečního mistra Ondřeje Nováka dozvěděli, izraelské tance probíhají především v kruhu s různým držením rukou tanečníků, neboť kruh symbolizoval pro židovské osadníky jednotu a společné odhodlání budovat novou vlastní zem – Izrael.
Po temperamentních tancích se diváci uklidnili při zajímavé přednášce judaistky Jindřišky Rosenbaumové, která je vtáhla do tajů židovských tradic a zvyků, spojených s manželstvím v ortodoxním judaismu. Publikum se dozvědělo řadu zajímavostí, z nich většina se od našich moderních postupů značně odlišuje. Jako rozumné naopak vyhodnotili týdenní odloučení (těšení) ženicha a nevěsty před svatbou. Došlo i na filmová videa ukazující tradiční svatební obřad pod chupou, zakončený rozbitím skleničky a zvoláním „Mazal tov!“ – hodně štěstí.
Prezentace vrcholila ochutnávkou židovských jídel, diváci si pochutnávali na: šouletu, latkes, Hamanových uších nebo baba ganuš. Lektorka jim vyjmenovala složení jednotlivých pokrmů i zvyklosti, u příležitosti kterého ze svátků se servírovaly v židovských domácnostech. Všechny pokrmy připravily podle originálních receptů Beata a Lucie z kavárny a bistra Tady & Teď.
Vzpomínkovou akci zakončil koncert klezmer kapely Trombenik, která je považována za nejlepšího interpreta tohoto specifického hudebního žánru v České republice. Klezmer je hudební žánr světské židovské hudby, který vznikl v 19. a 20. století a vychází především z taneční hudby určené pro svatby a jiné oslavy. Zpívalo se jidiš i anglicky, každou s písní vtipně uvedl frontman kapely Pepíno von Dráček. Divoké rytmy vyluzované klarinetem, houslemi, basou, banjem a bicími roztančily zejména ženskou část publika, ale koncert si užívali všichni. Jejich prostřednictvím jsme se pomyslně ocitli na židovské oslavě kdesi v Haliči počátkem minulého století a zakusili atmosféru, kterou lidé prožívali u veselé muziky a v tanečním kole.
V Pavilonu bylo po celou dobu veselo, a tak to má být. Také díky tomu zažil Mníšek důstojnou vzpomínku na židovské spoluobčany, kteří žili tu s našimi předky žili téměř dvě století.
Foto: Petr Marhoul
Další fotografie najdete na mníšeckém facebookovém profilu.
Akce byla finančně podpořena Nadačním fondem obětem holocaustu.
