Dětství a dospívání prožila v Mníšku pod Brdy, kam se stále ráda vrací. Po svých rodičích zdědila výjimečný hudební talent a vydala se v jejich stopách. V současné době vystupuje v Městském divadle Brno, kde se z ní pomalu stává hvězda.
Máte neobvyklé jméno Esther (v ČR ho nosí 66 žen). Co k němu Vaše rodiče vedlo?
Musím se přiznat, že svoje jméno mám ráda. Nejspíš ho pro mě vymyslela moje starší sestra Viktorie. Původně rodina počítala s křestním jménem Ester bez písmene h, ale sestra chtěla, abych byla v něčem originální. A protože jsem pokřtěná, tak mám dalších pět jmen – Esther Anna Johana Pavla Margareta Barbora.
Jak vzpomínáte na dětství v Mníšku pod Brdy?
Prožila jsem tu krásné dětství a za to vděčím především své hlídací babičce Marušce Sadilové. Kdykoli rodiče odjeli pryč, tak jsem byla u ní. Především ona mě provedla Mníškem a ukázala mi tu spoustu krásných míst. Než jsem odešla na dobříšské víceleté gymnázium, tak jsem chodila pět let do mníšecké základní školy, kde byl moc fajn pěvecký sbor a kde jsem si navíc našla mé nejlepší kamarádky, Markétu a Kláru Umláškovy, které mám až doteď. Krásné vzpomínky mám i na ZUŠku, kam jsem chodila skoro 10 let na flétnu, klavír a tanec. Kromě toho jsem navštěvovala také oddíl Street dance B.D.S. Academy, se kterým jsme dokonce vyhráli několikrát mistrovství republiky. Zkrátka jsem se rozhodně nenudila.
Esther Mertová (* 2001 v Praze)
Studovala dobříšské gymnázium a pražskou Konzervatoř Jaroslava Ježka. V současné době je v angažmá v Městském divadle Brno. Jejími rodiči jsou Zora Jandová a Zdenek Merta. Její o deset let starší sestra Viktorie se pod přezdívkou Belladonna stala novou tváří pořadu TV Nova Na lovu.
Působíte v současné době v Brně, ale za rodiči do Mníšku se stále vracíte. Máte tu nějaká oblíbená místa?
Nejraději mám okolí Zámeckého a Zadního rybníka, kde chodíme s tátou a s naší útulkovou fenkou Rozinkou na procházky. Na hodně míst, kam se občas ráda vracím, jsem chodila s mou hlídací babičkou, a samozřejmě musím zmínit i Skalku, to je po mě doslova Boží místo.
Jak probíhala dál Vaše studijní léta?
Z Gymnázia Karla Čapka jsem v půlce sexty odešla na Konzervatoř Jaroslava Ježka do Prahy, takže z druhého ročníku jsem se vrátila zase do prváku. Studovala jsem obor muzikál, což obnášelo (mimo spousty teorie) především herectví, zpěv a tanec. Studentská léta jsme si se spolužáky užívali, i když jsme bohužel kvůli covidu přišli o náš maturitní ples.
Jaké je to mít oba rodiče hudebníky?
Má to svoje výhody i nevýhody, i když ta pozitiva naštěstí převažují. Především jsem po nich zdědila hudební sluch a lásku k umění. Když jsem na konzervatoři mívala hodiny klavíru, tatínek mi pomáhal s přípravou – to mi vždycky moc pomohlo a ušetřilo čas. Lidé si samozřejmě mohou myslet, že mám díky rodičům protekci, ale je to jinak. Kdybych sama nedřela, tak toho tolik nezískám, zadarmo to není. Moc mi ale pomáhá, když mě rodiče zvou na své koncerty. Já se na nich rozezpívám a získám mnoho důležitých zkušeností.
Vzpomenete si na Vaši první roli na jevišti?
Svou první jsem dostala ve svých 4 letech v Městském divadle Brno. Bylo to v muzikálu Sny svatojánských nocí, který napsal můj tatínek společně se Stanislavem Mošou. S tímto představením jsme jezdili i do Německa, takže vzpomínky na mé první představení mám pestrobarevné.
Kde Vás teď mohou lidé vidět? Kam za Vámi mohou zajet?
Už druhým rokem mám stálé angažmá v Městském divadle Brno. Znám Brno od malička, protože tu působili moji rodiče a často mě sem brávali. Nešla jsem tedy do úplně neznámého prostředí. Moc jsem si to tam oblíbila a považuji Brno za svůj druhý domov. Potkala jsem v divadle spoustu báječných kolegů a kolegyň, kteří mi jsou dobrou inspirací především svou perfektní připraveností a přístupem k práci. Za všechny bych uvedla například Zdeňka Junáka, Hanku Holišovou, Petra Štěpána nebo Michala Isteníka.
Na kterou z Vašich rolí nejraději vzpomínáte?
Moc ráda vzpomínám na překrásnou roli Julie, kterou jsem si měla možnost zahrát v 18 letech. Romea a Julii jsme hráli dvě sezóny na Letní scéně na Biskupském dvoře. Mého milého mi hrál Tomáš Dalecký, moc nadaný mladý herec, se kterým jsem se během měsíčního zkoušení dost skamarádila. Julie byla pro mě určitě zásadním bodem mého profesního života.
Hrála jste už také vtipnou roli?
V minulé sezóně jsem hostovala v pražském Divadle na Fidlovačce v muzikálové komedii Jeptišky. Hrála jsem tam vtipnou jeptišku Amnézii, které spadl na hlavu krucifix a od té doby byla trochu mimo. Tam jsme si dost s maminkou a ostatními kolegyněmi zařádily.
Kde Vás teď mohou lidé vidět? Kam byste diváky pozvala?
Tak teď mě samozřejmě najdou v Městském divadle Brno, mám za sebou právě úspěšnou premiéru muzikálu Medicus, který vznikl na motivy románu Ranhojič od Noaha Gordona. Hraji tam osudovou lásku hlavního hrdiny. V Brně mě můžete vidět třeba i v pohádkovém muzikálu Sněhurka a já. Co tam hraju? Přijeďte se podívat.
Máte nějakou vysněnou roli, kterou byste si toužila zahrát?
Ráda bych si zahrála i nějakou zápornější roli, například zlou čarodějnici nebo čertici. Ale já raději žádnou vysněnou konkrétní roli nemám. Člověk pak bývá většinou zklamaný, když tu jeho vysněnou roli získá někdo jiný. O to více si pak vážím toho, když nějakou roli dostanu. Můj sen se již splnil s nástupem do Městské divadla Brno, kde jsem si přála být už od mala. Moc ráda bych tu zůstala co možná nejdéle.
Láká vás kamera? Zkoušela jste už někdy film nebo seriál?
S kamerou už zkušenost mám, zkusila jsem si tu a tam nějakou miniroličku v seriálu. Mihla jsem se i jednom klipu ze série To nedáš!, která se točí pro České dráhy a varuje veřejnost před nebezpečným chováním na železnici. Ale přiznám se, že mám raději to klidnější divadelní a muzikálové herectví. U kamery musí být totiž všechno hned a hrozně se na všechno spěchá, což je pro mě stresující a nevyhovuje mi to. Ale tím rozhodně neříkám, že bych nějakou zajímavou nabídku od filmu nebo televize nezvážila.
Zkoušela jste někdy hudbu i skládat?
To bývalo dříve, když jsem ještě byla malá a nadaná, ale teď už je to s kreativitou horší. Ráda jsem vymýšlela dětské skladbičky, maminka je vtipně otextovala a vzniklo z toho pár písniček o zvířátkách. Občas s nimi ještě maminka vystupuje. Z jedné mé skladbičky dokonce vznikla znělka pro Rádio Junior.
Čemu se věnujete, když zrovna nezpíváte, nezkoušíte nebo nepíšete hudbu?
Pokud vůbec mám vůbec nějaký volný čas mimo divadlo, tak si ráda zahraji golf nebo tenis. Kromě toho zbožňuji hrát jakékoli deskové hry. Doma hrajeme nejčastěji ty vědomostní. Nerada prohrávám, ale s mou chytrou sestrou jsem si na to už zvykla.
Poslední roky jste o Adventu pravidelně koncertovala se svými rodiči v kostele sv. Václava. Bude tomu tak i letos?
Koncert by se měl uskutečnit v neděli 11. prosince a už se na něj doma pečlivě připravujeme. Moc vás všechny na náš koncert do kostela zveme: pojďme si společně užít nádhernou atmosféru stříbrné neděle a moc děkuju za příjemný rozhovor.
Redakce děkuje ekozemědělci Liboru Čermákovi, že k focení titulní stránky Zpravodaje poskytl své stádo skotu.
