V pátek 24. února uplynulo smutné výročí zahájení války na Ukrajině. Je to rok, co i k nám do Mníšku zavítalo mnoho uprchlíků před válkou, především žen a dětí. Mnoho z nás se zapojilo do okamžité pomoci – ze všeho nejdřív začal fungovat sklad nejen potravinové pomoci, který se stal takovým prvním kontaktním místem pro příchozí z Ukrajiny. Do Mníšku přišlo přes 120 lidí a mnoho z nich tu bydlí dodnes. Většina z nich se postavila na vlastní nohy, pracuje, děti chodí do školy nebo do adaptační skupiny. Někteří se rozhodli v Česku zůstat, jiní doufají, že válka brzy skončí a vrátí se domů. Všichni společně se zapojují do běžného života v Mníšku, účastní se tradičních společenských akcí a tvoří si nová přátelství.
Jsem vděčná za to, že v Mníšku žije mnoho dobrých lidí, kteří se rozhodli pomáhat lidem prchajícím před válkou.
Ve středu 22. února jsme Popeleční středou vstoupili do období čtyřicetidenního půstu, které skončí až Velikonocemi. Půst neznamená, že bychom neměli jíst nebo pít, nepleťme si ho s redukční dietou. Vnímám jej spíš jako výzvu, abychom se na krátký čas zřekli věcí, které máme rádi a považujeme je za samozřejmost. Pomůže nám v tom, abychom se zamysleli nad skutečnými prioritami našich životů. Zda je to hromadění majetku, nebo spíše pomoc bližnímu v nouzi. A nemám na mysli jen ukrajinské uprchlíky, ale třeba i hendikepované osoby a seniory, kteří žijí mezi námi.
Závěrem bych se s vámi chtěla podělit o mou radost z toho, že se nám v Mníšku daří udržovat staročeské zvyky. Za to patří velké poděkování členům spolku Rorejs a jejich přátelům, kteří počátkem února uspořádali v pořadí již 13. a velmi podařený Masopustní průvod.
Přeji vám klidný a pohodový březen.
Daniela Páterová
