Petr Kunt žije v Mníšku víc než pětapadesát let, deset let byl správcem barokního areálu Skalka a ví o něm tolik, jako nikdo jiný. Co neuvěřitelného na Skalce zažil a co o ní ani on sám dříve nevěděl?

Co se v knihách o vzniku barokního areálu Skalka nedočteme?

Možná se málo ví, že Servác Ignác Engel z Engelflussu, který zdejší budovy nechal postavit, původně nebyl šlechtic. Byl koželuh, který podnikal v Praze, dílnu měl na tom místě, kde je dnes Werichova vila, a byl dodavatel kůže na boty pro císařskou habsburskou armádu. Tak byl jedním z mála, kdo vydělal na třicetileté válce. Zasloužil se i o obranu Karlova mostu proti švédským vojskům a   díky tomu získal privilegium koupit si šlechtický titul. Koupil si ten nejlevnější, titul barona. To byl důležitý okamžik, protože jediná rozumná investice té doby byla koupě panství, ale to mohl pouze jako šlechtic.

Takže si koupil mníšecké panství?

Ano, do Mníšku se dostal díky tomu, že si jako novopečený baron koupil třicetiletou válkou zdecimované mníšecké panství za třetinovou cenu a založil tady svou živnost. To vše na pozadí morové epidemie, která zanedlouho po třicetileté válce udeřila, a v probíhající rekatolizaci země. Na každém panství se znovu stavěly kostely, pobořené a vypálené protestantskými vojsky. A to , že se dost často stavěly na kopcích nebo vyvýšených místech, mělo duchovní význam.  Kdo vystoupal až nahoru, nechal všechny každodenní, přízemní starosti dole a byl tak blíž Bohu.  Takhle nechal postavit na vrchu Rochota, jak zněl původní název Skalky, kostelík sv. Máří Magdalény.

Proč si vybral ze všech míst na kopci v okolí zrovna toto místo?

Baron byl hluboce věřící člověk a jeho víra byla hodně vázaná na biblickou osobu sv. Máří Magdalény, druhou nejoblíbenější postavu v katolickém podání, která po útěku z Jeruzaléma žila v jeskyni na pobřeží Středozemního moře, na skále u Marseille. Tato svatyně byla v jeho době uznávaným poutním místem. Baron staviteli Kryštofovi Dientzenhoferovi zaplatil cestu, aby ke svatyni osobně zajel a podle toho, co tam viděl, pak postavil v Mníšku kostelík nesoucí  jméno této světice. Proto má kostelík Sv. Máří Magdalény vnitřek v podobě skalní jeskyně.  Ze stropu mu původně dokonce visely krápníky a i on se stal poutním místem, kam se z Prahy dalo dojít pěšky za jeden den, na rozdíl od Svaté Hory u Příbrami.

Zažil jste na Skalce něco, co potvrdilo výjimečnost toho místa?

Na vlastní oči jsem několikrát viděl, jak působí na senzibily. Určitě je to i tím, že vyrostla na místě, kde dřív měli své svatyně Keltové, a ti je stavěli tam, kde proudí pozitivní energie mezi nebem a zemí. Viděl jsem  xkrát, co to umí. Když přijdou senzibilové, tak v linii mezi kapličkami a křtitelnicí v kostele se jim „proutky“ točily na plné obrátky. Výjimečně citliví lidé mi popisovali silné pocity, které měli, jako strach, že omdlí nebo stav podobný transu. Zažil jsem situaci, kdy přijela cizinka z Neapole do kostelíku, protože prý slyšela, že pobyt v něm uzdravuje a ona je prý vážně nemocná. Pobyla v něm asi hodinu. Když se sem za rok vrátila, řekla mi, že je uzdravená. Můžete tomu věřit, nebo nemusíte… Přijela sem jedna žena z Jeseníku, a tam jsou odjakživa ženy, které mají čarodějnické sklony, s tím, že když jela po dálnici, cítila, že je tady svaté místo. Poprosila mě, jestli by se v kostelíku mohla sama
a zamčená pomodlit. Když jsem jí šel potom odemknout a otevřel jsem dveře, vlasy, které jí předtím splývaly do půli zad, teď držely vodorovně se zemí. Věřte tomu, nebo ne….

Jsou nějaká fakta, která jste o Skalce dříve nevěděl?

Nevěděl jsem, že původně toto místo na kopci, osvětlené svícemi, sloužilo i jako navigační maják pro zlatou stezku, která vedla zdejšími lesy. A chránila ji vojenská posádka z Karlštejna, která čítala padesát obrněných jezdců a ti stačili udržet pořádek v celém brdském kraji.  Ve skaleckém klášteře byl obraz sv. Maří Magdalény jako freska na stropě, namalovaná slavným barokním malířem Petrem Brandlem. Nevěděl jsem, že mu bylo pouhých pětadvacet let a modelem mu stála dvacetiletá tanečnice milánské La Scaly Ester. Jsou záznamy o tom, že přímo na Skalce spolu strávili nejednu společnou noc. Církvi se původně obraz moc nezamlouval, protože prý Magdaléna na něm nevypadá jako kajícnice, ale nakonec k jeho umístění v klášteře svolila a mnichové pod ním snídali několik staletí.

————————

Petr Kunt,  79 let

Povoláním energetik. 55 let žije v Mníšku pod Brdy, 10 let pracoval jako správce a také odborný průvodce v barokním areálu Skalka.  Skalku zná i pod povrchem (doly, kde se těžila železná ruda). Dlouhé roky vede místní turistický kroužek, řada lidí ho zná jako cyklistu a milovníka přírody a hor.