Část unikátního Třebechovického Proboštova betlému

V Česku je za vrchol Vánoc považován Štědrý den, který připadá na 24. prosinec, coby předvečer slavnosti narození Ježíše Krista. Se Štědrým dnem si každý z nás spojí také veliké množství zvyků a pověr.

Vánoce v křesťanské tradici
Vánoce jsou v křesťanské tradici oslavou narození Ježíše Krista. Spolu s Velikonocemi a Letnicemi patří k nejvýznamnějším křesťanským svátkům. Slaví se od 25. prosince do první neděle po 6. lednu. Křesťané si na Štědrý den připomínají blížící se příchod Ježíše Krista. Den 25. prosinec je dnem Narození Páně.

Lidové zvyky a tradice
Ke Štědrému dni se pojí nejrůznější tradice, k nimž se řadí vánoční stromek, betlém, vánoční dárky, které nosí Ježíšek či vánoční cukroví. Jde například o štědrovečerní večeři a rozsvícení vánočního stromku, ale také pověru o zlatém prasátku, které vidí jen ten, který se během dne až do večeře postí.
Po večeři bývá zvykem zpívat koledy, případně si rozdat dárky. Tato tradice byla v minulosti spjatá s jiným svátkem a to s 6. prosincem, s památkou svatého Mikuláše. Mezi klasické tradice patří schování kapří šupiny pod talíř, pouštění lodiček ze skořápek ořechu, rozkrajování jablka, házení pantoflem, klepání střevícem na kurník, barborky a lití olova. Je jich ale mnohem více.

Ilustrační foto

V dnešní době si spousta lidí spojuje Štědrý den hlavně s křesťanstvím a narozením Ježíše. Některé lidové zvyky, které se drží do dnešní doby, však pocházejí ještě z dávnější (předkřesťanské) minulosti. Počátkem 15. století popsal benediktinský mnich Jan z Holešova sedm nejběžnějších lidových tradic spojených se Štědrým večerem, konkrétně půst, pohoštění a almužna, vzájemné obdarování, bílé pečivo v podobě klínu či pletence (vánočka), krájení ovoce, chození na koledu, kladení slámy na podlahu.

Betlém neboli jesličky
V roce 1223 postavil jáhen Giovanni Battista Bernardone, pozdější světec František z Assisi, první jesličky. V poustevně v horské jeskyni postavil žlab, založil ho krmivem a přivedl k němu živého oslíka a vola. U jeslí pak jako u oltáře v noci sloužil štědrovečerní mši – první “půlnoční”.
První český betlém představili veřejnosti jezuité v roce 1560 v kostele sv. Klimenta v Praze. Byl první nejen v Čechách, ale i v celé střední Evropě. Neví se, jak přesně vypadal, ale podle dochovaných záznamů měl velký úspěch, takže se zvyk stavět betlém brzy rozšířil.
Základní figurky jsou Ježíšek v jeslích, Marie a Josef, oslík a vůl, pastýři se stády oveček a postavy tří králů – mudrců z Východu.
Stavění betlémů bývalo nejrozšířenějším vánočním zvykem až do 19. století, kdy se novým symbolem Vánoc stal vánoční stromek.

Betlémy zasazovali jejich tvůrci do krajiny podle místa vzniku

Vánoční stromek
I když dneska by tomu málokdo věřil, vánoční stromek vlastně nemá v Česku dlouhou tradici, protože se v měšťanských rodinách začal prosazovat až ve 40. letech 19. století. Stromeček se zdobil cukrovím, výrobky ze dřeva, perníku, pečiva a ovocem především jablky. Se skleněnými ozdobami se přišlo až dlouho poté.

Údajně první ozdobený vánoční strom v Čechách pro svou rodinu a hosty připravil ředitel Stavovského divadla Jan Karel Liebich na svém zámečku Šilboch (dnes pražská Libeň) v roce 1812. Ilustrační obrázek

Jmelí
Stále zelená cizopasná a rostlina bývala považována za posvátnou již za dob keltských druidů. Jmelí má mít kouzelné účinky (například jako ochrana proti ohni a zábrana v přístupu čarodějnicím a zlým duchům). Jeho léčivé účinky ovšem uznává i moderní věda. Obsahuje látky snižující krevní tlak a roztahující cévy, a proto je surovinou k výrobě léčiv proti arterioskleróze.
Podle legendy bylo jmelí kdysi stromem. Když byl z jeho dřeva zhotoven Kristův kříž, strom prý hanbou seschl a změnil se v rostlinu. Ta má Kristovo umučení vykoupit tak, že zahrne dobrem všechny, kdo pod ní projdou. Ovšem pozor – jmelí nosí štěstí jen tomu, kdo je jím obdarován.

Jak se na štědrovečerní stůl dostal kapr
Ani kapr coby hlavní večerní jídlo v českých zemích nemá dlouhou tradici. Štědrý den zůstával postním dnem, a proto i charakter jídla byl postní. Vařila se hrachová nebo čočková polévka, pučálka (jídlo z naklíčeného hrachu), muzika (ovocná polévka, kompot ze sušeného ovoce a koření), kroupový kuba s houbami a česnekem nebo hubník.
Z kapra se stala tradice až ve druhé polovině 19. století, protože se díky cenové regulaci stal dostupným pro širokou veřejnost (do té doby bylo ryba dražší než ostatní druhy masa). Nejstarší dochovaný recept na přípravu kapra, který se dochoval, je z roku 1810. Jde o kapra načerno, který se připravoval tři dny a pekl se v omáčce z mandlí, rozinek, perníku, povidel, ořechů a sladkého piva. Tento recept však postupně kvůli své složité přípravě zcela z jídelníčku zmizel a do české kuchyně přišel za rakouské kuchyně kapr smažený.

Staročeský kuba obsahoval kroupy, česnek, cibuli, sádlo, sůl, kmín a houby