Nadměrná konzumace alkoholu bývá původcem řady nepříjemných situací. A pokud se k alkoholu přidá ještě svárlivá a výbušná povaha, tak je již jen krůček k neštěstí. Přesvědčit se o tom mohli návštěvníci hostince ve Stříbrné Lhotě před 86 lety.
V letním období bylo na polích kolem Mníšku spousta práce, a tak sem za výdělkem
přijížděli sezonní dělníci až ze Slovenska. Většina z nich pracovala a bydlela na mníšeckém velkostatku, někteří působili u statkářů v okolí.
V sobotu 29. června 1935 panoval horký letní den a v hostinci Marie Macháčkové ve
Stříbrné Lhotě bylo živo. Po desáté hodině večerní sem zašel také Ján Synak, kočí
u statkáře Antonína Hlušičky ze Stříbrné Lhoty, v doprovodu svého krajana Jozefa
Bielického. Oba sem přišli už posilněni alkoholem, protože předtím byli na návštěvě u jiných Slováků, kteří byli zaměstnáni na velkostatku v Mníšku.
Mezi hosty restaurace byli i obecní strážník Václav Buňat v civilním obleku a dělník Václav Zuska. Synak měl údajně na hostinskou při objednávce piva lusknout prsty, což se nelíbilo již značně podnapilému Zuskovi, který začal Synakovi nadávat a předhazovat mu jeho slovenský původ. Tím mezi nimi vznikla rozepře, která byla včas uklidněna ostatními hosty. Oba sokové, Synak a Zuska, si dokonce podali ruce na usmířenou. Synak pak utrpěnou křivdu zapíjel pivem, do kterého si ještě přidával rum.
Vše se pak opakovalo venku před hostincem. Synak, který opouštěl výčep před půlnocí jako poslední, dohonil u rybníčku svého přítele Bielického, který tu postával
se Zuskou a Buňatem. V horkokrevném Synakovi opět vzplála zlost pro vyřčené urážky a začal se na Zusku sápat. Mezi soky vskočil Buňat a pohrozil jim, že vytáhne revolver, pokud se oba nezklidní. To však popudilo podnapilého Synaka ještě více. S výkřikem
„Policajt pryč!“ vytrhl plaňku z plotu (152 cm dlouhou a 6 cm širokou) a udeřil jí Zusku vší
silou do hlavy. Svůj úder proti Zuskově hlavě ještě jednou opakoval, i když už postižený
ležel na zemi.
Buňat se sousedy odnesli zraněného Zusku do hostince, kde mu přiložili provizorní odvaz a pak ho dopravili k lékaři do Mníšku, který nařídil okamžitý převoz do nemocnice do Prahy. Zuska už se ale z bezvědomí neprobral a zemřel v nemocnici po čtyřech dnech.
Následná pitva prokázala proražení lebeční kosti a zlomení spodiny lebeční. Podle zjištění lékařů měl Zuska smůlu v tom, že měl neobvykle tenkou lebeční kost, takže pokud by se to přihodilo jiné dospělé osobě, tak by údery přežila.
Synak (narozen 1907) před trestním soudem svého činu litoval a zdůvodňoval ho svou opilostí a velikým vztekem pro nadávky, kterými ho oběť zahrnula. Dle obhájce to „není člověk zlý, ale rád si přihne a také snadno se rozčílí.“
Pachatel byl porotou uznán vinným ze zločinu zabití a byl následně odsouzen, vzhledem k polehčujícím okolnostem, k trestu 15 měsíců do těžkého žaláře.
Po Františku Zuskovi (1891–1935) ze Stříbrné Lhoty č. p. 5 (jeho dům stál nedaleko
hostince na návsi) zůstala manželka a dvě nezaopatřené děti ve věku 5 a 12 let. Byl pochován na mníšeckém hřbitově. Jeho hrob se do dnešních dnů nezachoval.
Z dobového tisku (Národní osvobození, Expres a Venkov) zpracoval Libor Kálmán
