O platnosti přísloví „Opatrnosti není nikdy nazbyt“ se jednoho lednového večera roku 1900 přesvědčil mníšecký povozník Josef Kacovský.
Když se ve středu 3. ledna roku 1900 vracel Josef Kacovský (žil v letech 1867–1938) se svým koňským povozem z Prahy domů, zastavil se na sklenici piva v lahovickém hostinci „U Velanů“. Na košinovém žebřiňáku s sebou vezl nezaměstnaného Aloise Fetra, kterého nabral už na Smíchově. Kacovský Fetra znal a slíbil mu v Mníšku sehnat místo čeledína. Ačkoli bylo Fetrovi, bydlištěm na Baních, pouhých 20 let, byl již třikrát trestán za podvody.
Po krátkém oddechu v hostinci svěřil povozník hochovi opratě a sám si lehl dozadu do žebřiňáku, kde usnul „spánkem spravedlivých“. Toho Fetr využil, nepozorovaně mu z kalhot vytáhl peněženku s 25 zlatými a někde za Zbraslaví zmizel do tmy.
Dvacet pět rakousko-uherských zlatých (1 zlatý = 2 koruny = 200 haléřů) byla v roce 1900 slušná suma, za kterou se už dalo leccos pořídit a skromnějšímu člověku mohla vystačit i několik týdnů.
– Dršťková polévka stála v restauraci 10 haléřů.
– Knedlo-vepřo-zelo se dalo pořídit za 60 haléřů.
– Půllitr piva stál od 12 do 26 haléřů.
– Litr vína se prodával za 60 až 80 haléřů.
– Deset cigaret značky „Sport“ vyšlo na 20 haléřů a zápalky na 2 haléře.
Spící Kacovský o spáchané krádeži vůbec nevěděl. Že postrádá peníze zjistil až v momentě, kdy ho kůň i s povozem dotáhl k Mníšku k mýtnému domku. Tady ho vzbudil výběrčí s tím, aby mu zaplatil mýto. Okradenému povozníkovi bylo hned jasné, co se stalo, i kdo mu peníze ukradl.
Hledaného Fetra zanedlouho zatkli v jedné hospodě na Baních, kde hostil několik kamarádů pivem a doutníky. To bylo samo o sobě dost podezřelé, protože jako nezaměstnaný u sebe žádné peníze nemíval, natož aby hostil kumpány.
Před soudem Fetr tvrdil, že ho Kacovský v lahovické hospodě opil, jemu se udělalo z vypitého alkoholu špatně, a tak raději na Zbraslavi vystoupil. Kacovského měl při svém odchodu údajně probouzet, což se mu ale nepodařilo. Podle zlodějovy výpovědi peníze určitě ztratil sám povozník, když slézal z vozu.
Soud ovšem neuvěřil obžalovanému, který byl vylíčen jako „hoch prolhaný a nenechavý“. Alois Fetr byl odsouzen za krádež do těžkého žaláře na sedm měsíců s posty a k zaplacení náhrady povozníkovi ve výši 50 korun.
Z dobového tisku (Národní listy 9. 3. 1900) sestavil Libor Kálmán
Foto: archiv Petra Duška (pravnuk povozníkův)
