Dne 1. května 1890 se konal v Mníšku výroční trh, na který se z blízka i z daleka sjeli kupci, kramáři,
i obchodníci s dobytkem.
Děravá tobolka
S kravkou na prodej přišel na trh také 20letý Žid Josef Gutman, syn hospodáře a obchodníka. Dobytče prodal za 91 zlatých a tobolku (pouzdro na peníze) s penězi si strčil do kapsy. Měl ovšem smůlu, kapsa byla děravá, a tak mu tobolka se zlatkami vypadla neznámo kde. Novinář, autor článku z roku 1890, si neodpustil poznámku plně v duchu latentního antisemitismu příznačného pro společnost konce 19. století: „S podobnou neopatrností při jeho souvěrcích málo kdy se setkáváme.“ Už za čtvrthodinu začal Gutman svou tobolku postrádat a svou ztrátu zašel nahlásit na obecní úřad. Podle zvyku ztrátu vybubnoval obecní strážník, ovšem marně, nikdo nález nenahlásil. Po zbytek dne chodil mladík po městě a pátral po tobolce, leč bezvýsledně. Až k večeru se doslechl, že v jednom hostinci nějaký hluchoněmý člověk ukazuje posunky, že tobolku našla jakási ženština, zabalila ji do šátku, dala do záňadří a zmizela v davu.
Pro srovnání uvádím tehdejší ceny potravin a ošacení:
Kilogram másla vyšel na 1 zlatý, rýže byla za 0,18 zl., mouka stála 0,21 zl., litr vína se dal pořídit od 0,15 do 0,30 zl.
Košile stála 1,45 až 2,75 zl., kalhoty vyšly na 4 až 9 zl., pánský oblek byl za 14 až 16 zl., kabát se prodával za 11 až 25 zlatých.
Konfrontace ve Stříbrné Lhotě
Tuto informaci nahlásil Gutman druhý den četníkům a ti jako hluchoněmého svědka identifikovali čeledína Josefa Mesteka z Kytína. Hluchoněmý čeledín, který onu nepoctivou nálezkyni poznal, zavedl četnického strážmistra do Stříbrné Lhoty do domu zedníka Tomáše Obermajera. „Sotvaže vstoupil a spatřil ženu zedníkovu, 28letou Ludmilu Obermajerovou, běžel k ní a hrozivými posunky dával jí najevo, že nalezla peníze Gutmanovy a ukazoval přitom na poškozeného, že ji viděl, jak je zabalovala, a posuňkoval rozčileně, aby je vrátila.“ Četník se ženy otázal, kde má peníze a na manželův pokyn šla ke skříni, odkud vyndala 105 zlatých zabalených v šátku a tobolce. V tobolce byla padesátka, desítky a pětky. Gutman vykřikl, že poznává svou padesátku, protože přesně takto ji složil do malé tobolky.
Soud se zlodějkou
Nešťastná Ludmila Obermajerová byla vyšetřována pro zločin podvodu zatajování nalezených
peněz. Před soudem obžalovaná lhala, když tvrdila, že peníze jsou její, protože sama na trhu prodala jejich vlastní krávu. Na otázku soudce, komu krávu prodala, odpověděla Obermajerová, že ji od ní koupil neznámý člověk.
Hluchoněmý svědek zklamal
Klíčovým mělo být svědectví hluchoněmého čeledína, kterému před soudem tlumočil Karel Kmoch, ředitel Pražského ústavu pro hluchoněmé na Karlově náměstí. Tlumočník uvedl, že domluvit se s Mestekem není jednoduché, protože je nejen hluchoněmý, ale i naprosto nevzdělaný, neboť nebyl vychován v jejich ústavu a tudíž neovládá znakovou řeč. Nebohý slabomyslný čeledín, který nebyl zvyklý na neznámé publikum a evidentně dostal z přísného prostředí před soudem strach, si najednou na nic nepamatoval a nepoznával ani obžalovanou.
Navádění ke křivému svědectví
Závažné skutečnosti, objasňují aktuální svědkovu „nevědomost“, uvedl jeho otec, 76letý stařík Matěj Mestek. Ten oznámil, že Tomáš Obermajer za jeho synem byl a domlouval mu, aby u soudu proti jeho manželce nic neuváděl: „Když vám dá Gutman deset zlatých, dám já vám dvacet!“ Na odročené jednání se dostavili další svědkové, mezi nimiž byl i rolník, který měl údajně koupit krávu od obžalované Obermajerové. Rolník se ale před soudem přiznal, že byl Obermajerem naveden ke křivému svědectví. Po této výpovědi povstala obžalovaná a k činu se doznala.
Tresty
Soudce vyměřil Obermajerové mírný trest 14denního žaláře a vrácení peněz Josefu Gutmanovi. Pro podvod spáchaný naváděním ke křivému svědectví byl potom stíhán Tomáš Obermajer. O výši jeho trestu se už ovšem dobový tisk nezmiňuje.
S použitím dobového tisku (Národní listy 20. 7. a 27. 9. 1890) zpracoval Libor Kálmán
