V místech mezi Mníškem a Kytínem bývala ve středověku vesnice s názvem Korytany. Jediným svědkem její zašlé slávy, podle kterého ji lze lokalizovat, je rybníček uprostřed lesa (na fotografii). Dávno zaniklá vesnice dala název nejbližšímu okolí: Dolejší Korytany se říká oblasti ležící mezi silnicí z Mníšku na Kytín a Bojovským potokem.
Ves Korytany zanikla podle všeho během husitských válek v polovině 15. století. Možná ji zničily procházejí tlupy „božích bojovníků“, možná její obyvatelé padli za oběť nějaké epidemii. Každopádně ze vsi odešli a ta už nikdy nebyla obnovena. Nezanechali jedinou písemnou zprávu nebo hmotné svědectví o tom, že tu kdysi žili se svými rodinami a obděláváním okolních polností si obstarávali skromné živobytí.
Poklad pod pařezem
Po více než čtyřech stoletích od svého zániku se Korytany dostaly opět do širšího povědomí, a to v souvislosti s náhodným nálezem pokladu.
Dne 11. listopadu 1856 zde objevili nádeníci při kultivaci lesa volně nalezené dukáty. Konkrétně se měly mince vyvalit poté, co jedna z žen kopala motykou pod pařezem. Nádeníci, kteří samozřejmě nevěděli, jak v případě podobného nálezu postupovat, si mince rozebrali a prodali je u kupců a obchodníků ve městě. Teprve o tři dny později byl na četnické stanici v Mníšku sepsán o nálezu asi 60 kusů starých mincí protokol.
Tato skutečnost, kdy nebyly mince odneseny četníkům, ale ztratily se neznámo kde, velice mrzela uznávaného numismatika, františkána a superiora kláštera na Skalce P. Vincence Lichtblaua.
Později bylo pátráním po jednotlivých mincích, které se mezitím ocitly v soukromých sbírkách, zjištěno, že se jednalo o ražby ze 14. století. Nález obsahoval dva české dukáty Karla IV., čtyři dukáty slezského knížectví Lehnice-Břeh, dva rakouského vévody Alberta, po šesti zlatých ražbách byly zastoupeny Uhry, dvěma Florencie a po jedné Falc, Flandry a biskupství Cambrai.
Kde se mince v Korytanech vzaly?
Mince patřily nejspíš bohatému kupci, o čemž svědčí i rozmanitost ražeb pocházejících z celé Evropy.
Zřejmě si je tam v nebezpečných časech husitských válek uschoval a plánoval, že se pro ně jednou vrátí. Osud ale rozhodl evidentně jinak a majitel si svůj poklad nestačil vyzvednout.
Možná se jednalo o skrýš lapků, kteří okrádali kupce na stezce vedoucí z jižních Čech do Prahy, a než si je stačili v klidu užít, skončili na mníšecké šibenici (o její existenci svědčí pomístní název Na Šibenci a nepřímo i udělení hrdelního práva majiteli mníšeckého panství Janu z Lestkova v roce 1409).
Určitě ale nepatřily některému z korytanských rolníků či sedláků, kteří sotva přišli k zlatým penězům a měli spíše stříbrné pražské groše nebo měděné peníze, haléře či oboli.
Z odborného tisku (Numismatické listy 2, 1979) zpracoval Libor Kálmán
