Základní škola v Komenského ulici funguje od 3. září 1956, kdy se „Splnil dávný sen všeho obyvatelstva Mníšku pod Brdy a okolí míti pro děti novou školu. Byla to touha několika generací a tato se stala skutkem.“
Stará škola je malá
Potřeba nové školní budovy trápila mníšecké zastupitele již od dob Rakouského mocnářství, která zesílila po roce 1920, kdy k obecné škole (1. až 4. třída) přibyla ještě škola měšťanská (5. až 8. třída). Kromě dětí z Mníšku sem chodily i děti z Rymaně a Zahořan (do roku 1928, kdy se tu otevřela nová škola), Stříbrné Lhoty, Kytína, Řitky, Čisovic, Senešnice, Nové Vsi pod Pleší, Bratřínova a Líšnice.
Hlavní školní budova, postavená v roce 1860 (dnes v ní sídlí městský úřad), již naprosto kapacitně nepostačovala – byly tu jenom 4 třídy, třípokojový byt pro řídícího učitele a dva pokojíky pro podučitele, a tak výuka musela probíhat i v dalších domech po městě – například v budově dnešní České pošty a dalších.
V tuhé zimě z přelomu let 1928 a 1929 klesala teplota až k -33 °C, což ve třídách způsobovalo zamrzání inkoustu v kalamářích. Došlo i na 14denní uhelné prázdniny.
Na výstavbu nové školy ovšem chyběly finance – i v důsledku obou světových válek a velké hospodářské krize.
Situace se nelepšila ani v poválečném období. Ještě roku 1952 hodnotil ředitel školy František Martínek stav záchodů, které byly umístěny na školním dvorku následovně: „Záchody jsou ve velmi špatném stavu. Jsou mimo budovu, v zimě promrzají, jsou tmavé. Pro chlapecké pisoiry by byly vhodné mísy. Čistotu předepsanou nelze za daných okolností udržovat.“
Stavba nové školy
Doslova akutní se potřeba nové školy stala od 50. let minulého století v souvislosti s výstavbou sídliště pod Skalkou, kam se stěhovaly rodiny zaměstnanců velkého průmyslového závodu Hrudkovny. V roce 1953 měla škola už 433 žáků ve 13 třídách!
Stavební práce na nové škole začaly v roce 1954 podle projektu Ing. arch. Josefa Hrubého – renomovaného architekta – byl například spoluautorem obchodního domu Bílá labuť, Domu módy na Václavském náměstí nebo Československých pavilonů na světových výstavách EXPO ´58 v Bruselu a EXPO ’67 v Montrealu.
Výstavba nové školy ve stylu takzvaného socialistického realismu (SORELA) trvala pouhé dva roky, stála 8 milionů Kčs a byla jednou ze šesti přepychových škol tohoto typu v Československu.
Pro srovnání: pokud zohledníme tehdejší průměrnou mzdu ve výši 1 200 Kčs – 1 Kčs v roce 1956 odpovídá přibližně 30 až 40 Kč v dnešních cenách.
Předání školy dětem
Oficiální otevření budovy nové základní školy se konalo v neděli 4. listopadu 1956, kdy se „Všechno žactvo školy shromáždilo před osmou hodinou před starými budovami a odtud v průvodu s rodiči a učiteli bylo vedeno do nové školní budovy.“ Slavnost s kulturním programem probíhala v tělocvičně, mezi pozvanými hosty byl například také ministr stavebnictví ČSR soudruh Oldřich Beran. Dobový tisk ocenil, že mníšecké občany v návštěvě slavnosti neodradil ani drobný vytrvalý déšť.
Moderní budova disponovala 15 světlými učebnami, tělocvičnou, místností pro družinu, školní kuchyní s jídelnou, místností pro školního lékaře, dostatkem kabinetů, šatnami a ústředním topením. V 16 třídách nové budovy bylo celkem 558 dětí, z toho 269 dívek.
Zkapacitňování
S rostoucím počtem žactva docházelo i k postupnému zkapacitňování prostor a přestavbám, z nichž několik slouží dodnes. V roce 1986 byla za školní budovou svépomocně postavena nová školní kuchyně a jídelna. Vroce 2016 bylapřistavěna nová tělocvična. Od září 2019 funguje další výrazná přístavba školy – Pavilon.
Ze školních kronik a vzpomínek učitele Antonína Krásy zpracoval Libor Kálmán
