Nejčastějším spouštěčem násilných činů mezi sousedy bývá přemíra alkoholu, s níž se zvedají vášně a vyřizují se staré účty. Pokud se k tomu přidá ještě prudká povaha násilníkova, pak nebývá k neštěstí daleko. Nejinak tomu bylo i v červenci roku 1928.
Litkup
Tragédii předcházel malicherný hospodský spor, ke kterému došlo o několik měsíců dříve. Alois Petrášek, 47letý hostinský z Kytína, prodal svou živnost Josefu Beranovi a odstěhoval se do Mníšku. Takovou koupi se ale patřilo řádně zapít (pro takovou událost se tehdy používalo slovo litkup), a proto novopečený hostinský uspořádal oslavu, na kterou pozval Petráška a „a kdo přišel, dostal piva, co hrdlo chtělo“. Této pijatiky se účastnil také podomní obchodník z Mníšku Bohumil Kocour, „člověk ne prý zlý, ale hrozně vznětlivý“, který se záhy dostal do hádky s ostatními hosty. Novopečený hostinský Beran vzal Kocoura do náruče a chtěl ho vynést před hospodu. Ten se ale zachytil zárubně ve dveřích a nešlo s ním hnout. Beranovi přišel na pomoc Petrášek a „a udeřil zbujného podomního obchodníka čímsi ostrým do levé strany čela, až okrvavěl“. Kocour přestal klást odpor, a tak ho společnými silami dostali ven. I když zranění na hlavě nebylo nikterak vážné, v Kocourově duši zanechala spáchaná křivda nesmazatelnou stopu.
Hádka s řezníkem
V pondělí 9. července 1928 do Kytína zašli Bohumil Kocour se svým bratrem Františkem Kocourem (46 let), který byl také podomním obchodníkem, a svými manželkami Marií a Annou. Ze tří kytínských hospod vybrali si tu Poláčkovu. Neposeděli dlouho a už se dostali do sporu s mníšeckým řezníkem Jaroslavem Knoblochem, a dokonce mu vyhrožovali i nožem. Musela to být hádka urputná, protože se zpráva o ní donesla až do Mníšku k uším Knoblochovy manželky Františky. A jak už to u poplašných zpráv bývá, než překonala tříkilometrovou vzdálenost mezi Kytínem a Mníškem, nafoukla se do obřích rozměrů a ke Knoblochově manželce doputovala ve znění, že bratři Kocourové jejího muže zabili! Zaúkolovala tedy svého 17letého syna Václava, aby otcovu mrtvolu přivezl z Kytína domů. Chlapci se ale nechtělo na tak smutnou cestu samotnému, a tak o požádal o pomoc Aloise Petráška, který u nich v domě, po přestěhování do Mníšku, bydlel.
Tragédie
Oba se tedy vydali po silnici do Kytína a nedaleko za Mníškem uviděli oba Kocoury, vracející se z hospody, odpočívat ve škarpě. V tu chvíli ožilo staré nepřátelství mezi bratry Kocoury a Aloisem Petráškem. Podnapilý Bohumil na něj začal řvát vrahu a lumpe, akčnější František začal nebohého Petráška mlátit holí do zad i hlavy. Petrášek útočníka varoval, aby ho nechal na pokoji, jinak že vystřelí z revolveru. Kocour nepřestával a za chvíli vyšel výstřel. Útočník se skácel k zemi a Petrášek začal odcházet směrem do Mníšku, kde se na četnické stanici sám udal. Přivolaný lékař konstatoval u postřeleného silné krvácení do břicha a nechal ho dopravit do Prahy do nemocnice, kde druhý den zemřel.
Obžalovaný Alois Petrášek byl souzen za zabití, nedovolené nošení zbraně a pro lehké ublížení na zdraví z loňského listopadu. Porotci ale všemi hlasy uznali Petráškovu obhajobu jako nutnou sebeobranu a ten byl osvobozen.
Ještě po šesti letech od tragédie žádala Marie Kocourová, vdova po Bohumilu Kocourovi, obecní zastupitelstvo o podporu na uhrazení pohřebného, což zastupitelé jednohlasně zamítli*.
Na zastupitele se obrátila se žádostí o podporu ještě o čtyři měsíce později, což bylo zamítnuto s tím, že „jsou zde potřebnější“.**
Libor Kálmán
Zdroje:
Večerní list, 11. 7. 1928, Venkov a Expres, 4. 11. 1928
*Jednání obecního zastupitelstva ze dne 13. 10. 1933, in: Zápisy o schůzích městského Zastupitelstva (27. 12. 1886 – 26. 10. 1907), Archiv města Mníšku pod Brdy, SOA Praha-západ v Dobřichovicích,
**Jednání obecního zastupitelstva ze dne 2. 2. 1934, in: Zápisy o schůzích městského Zastupitelstva,
