Vážení a milí spoluobčané,
úvodem bych ráda poděkovala vám všem, kteří jste se v rámci svých možností zapojili do různých druhů pomoci ukrajinským válečným uprchlíkům i Ukrajině samotné. Mnozí jste darovali potřebné věci do hmotných sbírek nebo poslali finanční dar, řada z vás nabídla ubytování. V současnosti je v Mníšku registrováno 113 uprchlíků, z nichž 105 jsou matky s dětmi. Většina je ubytována v soukromých prostorách, které jste nabídli právě vy, obyvatelé Mníšku. Díky za vaši lidskost a velkorysost, vzali jste mi dech! Ne nadarmo se říká, že v jednotě je síla, a tak jsem bytostně přesvědčená, že naše síla, tedy síla obyvatel Mníšku i Česka obecně, spočívá v jednotě naší solidarity. Čím déle si ji udržíme, tím lepší bude svět, ve kterém se budeme každý den probouzet. Není pochyb o tom, že přijdou těžkosti a problémy, konec konců jsme si to zažili poslední dva roky s pandemií Covidu. Před dvěma lety touhle dobou jsme pro sebe navzájem šili roušky a chodili sousedům nakupovat, ale jak šel čas, postupně jsme propadali přirozené a pochopitelné únavě, frustraci a často i dezinformacím. Covid nás nakonec začal rozdělovat na úrovni rodin, přátel i celé společnosti. Je dobré si to teď připomenout a očima dnešní perspektivy ocenit, že jsme touto zkušeností prošli. Proč? Protože teď, když se ocitáme uprostřed další nečekané výzvy v pomoci svým bližním a čelíme důsledkům, které válka na Ukrajině přináší a ještě přinese, jsme mnohem zkušenější. Nenecháme se tak snadno opít rohlíkem. A až se k nám příště dostane informace, že uprchlíci vyhazují darované jídlo/dostávají luxusní telefony/zabírají místo ve školách/berou Čechům práci atd., budeme schopni se nenaštvat a místo toho si představit, jaké je to být v jejich kůži. Můžeme se rozhodnout, že nebudeme věnovat pozornost tomu, co si nemůžeme ověřit a vydat se cestou, na které držíme spolu. Na závěr bych vám chtěla popřát krásné jaro a pozvat vás
na události spojené s akcí Mníšecký ekologický duben.
Přeji vám duben plný slunce, zpěvu ptáků a jarní vůně.
Magdalena Davis
