Třicetiletá válka (1618–1648) bývá v mníšecké historii spojována především s vypálením a vydrancováním našeho města švédským vojskem v říjnu roku 1639. V jejím stínu tak zůstává událost, ke které tu došlo o 7 let dříve.
Po vítězné bitvě u Breitenfeldu (Švédové a Sasové v ní porazili císařské) vpadla saská armáda generála Arnima o síle osmi tisíc vojáků do odkrytých Čech a 15. listopadu 1631 obsadila Prahu. Spolu s luteránskými Sasy přišly do Čech i stovky českých pobělohorských emigrantů, kteří viděli příležitost k návratu a opětovnému zvrácení politických poměrů v království ve svůj prospěch.
Mezi nimi byl také rytíř Kryštof Čabelický ze Soutic (*1600), který sloužil jako plukovník ve švédské armádě. Jeho novým úkolem bylo vyvolat mezi poddanými sedláky všeobecné povstání proti císaři. Jezdil tedy po venkově a verboval sedláky do zbraně.
Na jaře 1632 se v Rakousích zformovala armáda pod velením Albrechta z Valdštejna, opětovně povolaného do funkce vrchního velitele císařských vojsk. Valdštejnovým cílem bylo vyhnat Sasy z Čech. Úkolem Čabelického selských houfů bylo připojit se k Sasům a bránit císařským v postupu na Prahu.
Konec Čabelického snah znamenal 5. březen 1632, kdy byl se svým selským houfem přepaden císařskými na louce u potoka pod mníšeckou tvrzí. Zajímavostí je, že Čabelického matka Anna († 1622) pocházela z jedné z odnoží (protivínské) rozvětveného rodu Vratislavů z Mitrovic a byla tak vzdálenou příbuznou držitelů mníšeckého panství.
Zajatci byli eskortováni do Českých Budějovic, kam před Sasy utekli z Prahy čeští místodržící a další zemští úředníci. Zajatý Čabelický byl pro výstrahu ostatním označen za zrádce a odsouzen ke ztrátě hrdla, cti i majetku (nebylo s ní tedy zacházeno oproti zvyklostem zacházeno jako s urozeným válečným zajatcem). O odstrašujícím charakteru jeho popravy svědčí fakt, že byla provedena na českobudějovickém náměstí a na postaveném pódiu, aby ji vidělo co nejvíce lidí. Rytíř přišel o hlavu 4. května 1632. O týden později byli popraveni jeho dva služebníci a jejich hlavy byly pro výstrahu vystaveny na městských bránách. Den na to byly šesti zajatým sedlákům uřezány nosy a dvěma uši. Odstrašují účinek pro přihlížející měšťany i sedláky byl dokonalý.
Čabelického majetek, odhadovaný na 1 500 zlatých, připadl Albrechtovi z Valdštejna.
Ironií osudu bylo, že dva Kryštofovi bratři stáli věrně na straně císaře, za což byli odměněni povýšením do stavu svobodných pánů. Šebestián byl hejtmanem Vltavského kraje (1641-1656) a Václav padl v hodnosti císařského plukovníka při obraně Prahy před Švédy v roce 1648.
Jejich otec, rytíř Karel Čabelický ze Soutic (1558-1624), sezením v Žimuticích a Horním Bukovsku u Českých Budějovic, přišel kvůli účasti ve stavovském povstání o 2/3 majetku. Později byl rozsudek zmírněn na ztrátu 1/3 statku Žimutice.
Koncem května vytlačila Valdštejnova armáda Sasy z Prahy a posléze i z celých Čech. Konec saské okupace přinesl trpké rozčarování českým nekatolickým emigrantům, pro něž znamenal již druhý, a tentokrát definitivní odchod z rodné země a vlasti.
Použitá literatura:
- Bílek, Tomáš Václav: Dějiny konfiskací v Čechách po roce 1618, Praha 1882, s. 58
- Pletzer, Karel: Poprava Kryštofa Čabelického ze Soutic v Č. Budějovicích roku 1632. In: Časopis pro historii a vlastivědu jižních Čech 30. č. 2, (1993) s. 113-114
- Rezek Antonín: Dějiny saského vpádu do Čech (1631-1632) a návrat emigrace, Praha 1889
