Nadměrná konzumace alkoholu bývá původcem řady nepříjemných situací. A pokud se k alkoholu přidá ještě svárlivá a výbušná povaha, tak je již jen krůček k neštěstí. Přesvědčit se o tom mohli návštěvníci hostince ve Stříbrné Lhotě před 86 lety.
V letním období bylo na polích kolem Mníšku spousta práce, a tak sem za výdělkem
přijížděli sezonní dělníci až ze Slovenska. Většina z nich pracovala a bydlela na mníšeckém velkostatku, někteří působili u statkářů v okolí.
V sobotu 29. června 1935 panoval horký letní den a v hostinci Marie Macháčkové ve
Stříbrné Lhotě bylo živo. Po desáté hodině večerní sem zašel také Ján Synak, kočí
u statkáře Antonína Hlušičky ze Stříbrné Lhoty, v doprovodu svého krajana Jozefa
Bielického. Oba sem přišli už posilněni alkoholem, protože předtím byli na návštěvě u jiných Slováků, kteří byli zaměstnáni na velkostatku v Mníšku.
Mezi hosty restaurace byli i obecní strážník Václav Buňat v civilním obleku a dělník Václav Zuska. Synak měl údajně na hostinskou při objednávce piva lusknout prsty, což se nelíbilo již značně podnapilému Zuskovi, který začal Synakovi nadávat a předhazovat mu jeho slovenský původ. Tím mezi nimi vznikla rozepře, která byla včas uklidněna ostatními hosty. Oba sokové, Synak a Zuska, si dokonce podali ruce na usmířenou. Synak pak utrpěnou křivdu zapíjel pivem, do kterého si ještě přidával rum.
![](https://www.zpravyzmnisku.cz/wp-content/uploads/2021/06/Zabití_fotoII.jpg)
Vše se pak opakovalo venku před hostincem. Synak, který opouštěl výčep před půlnocí jako poslední, dohonil u rybníčku svého přítele Bielického, který tu postával
se Zuskou a Buňatem. V horkokrevném Synakovi opět vzplála zlost pro vyřčené urážky a začal se na Zusku sápat. Mezi soky vskočil Buňat a pohrozil jim, že vytáhne revolver, pokud se oba nezklidní. To však popudilo podnapilého Synaka ještě více. S výkřikem
„Policajt pryč!“ vytrhl plaňku z plotu (152 cm dlouhou a 6 cm širokou) a udeřil jí Zusku vší
silou do hlavy. Svůj úder proti Zuskově hlavě ještě jednou opakoval, i když už postižený
ležel na zemi.
Buňat se sousedy odnesli zraněného Zusku do hostince, kde mu přiložili provizorní odvaz a pak ho dopravili k lékaři do Mníšku, který nařídil okamžitý převoz do nemocnice do Prahy. Zuska už se ale z bezvědomí neprobral a zemřel v nemocnici po čtyřech dnech.
![](https://www.zpravyzmnisku.cz/wp-content/uploads/2021/06/Zabití_fotoI.jpg)
Následná pitva prokázala proražení lebeční kosti a zlomení spodiny lebeční. Podle zjištění lékařů měl Zuska smůlu v tom, že měl neobvykle tenkou lebeční kost, takže pokud by se to přihodilo jiné dospělé osobě, tak by údery přežila.
Synak (narozen 1907) před trestním soudem svého činu litoval a zdůvodňoval ho svou opilostí a velikým vztekem pro nadávky, kterými ho oběť zahrnula. Dle obhájce to „není člověk zlý, ale rád si přihne a také snadno se rozčílí.“
Pachatel byl porotou uznán vinným ze zločinu zabití a byl následně odsouzen, vzhledem k polehčujícím okolnostem, k trestu 15 měsíců do těžkého žaláře.
Po Františku Zuskovi (1891–1935) ze Stříbrné Lhoty č. p. 5 (jeho dům stál nedaleko
hostince na návsi) zůstala manželka a dvě nezaopatřené děti ve věku 5 a 12 let. Byl pochován na mníšeckém hřbitově. Jeho hrob se do dnešních dnů nezachoval.
Z dobového tisku (Národní osvobození, Expres a Venkov) zpracoval Libor Kálmán