Kristýna Horká: Učitelkou v mateřské škole jsem chtěla být už jako malá holka

Kristýna Horká: Učitelkou v mateřské škole jsem chtěla být už jako malá holka

Kristýna Horká

Ředitelkou mateřské školy na Starém sídlišti je od srpna letošního roku. Po bývalé ředitelce, která ve funkci působila 23 let, převzala renomovanou školku rodinného typu, proto ke svému povolání přistupuje s vděčností a pokorou. Nové funkce se nicméně chopila s elánem a za několik měsíců již dokázala prosadit několik důležitých změn.

Jak dlouho žijete v Mníšku pod Brdy?
Do Mníšku jsme se s rodinou přistěhovali před 11 lety. S manželem jsme dříve bydleli v pražských Holešovicích, ale když jsme čekali prvního syna, tak jsme se rozhodli, že se odstěhujeme mimo hlavní město blíž přírodě. Hledali jsme bydlení po inzerátech, byli jsme se dívat také na Praze-východ, ale okouzlil nás až Mníšek, a to hned při prohlídce prvního bytu. Líbilo se nám bydlení v podkroví, za domem jsme viděli dětské hřiště i hezkou školku. Zpočátku jsem ještě dojížděla do zaměstnání do Prahy, kde jsem pracovala na Příkopech v UniCredit Bank, ale po rodičovské dovolené už jsem si našla místo v Mníšku.

Jak se z bankovní úřednice stane učitelka v mateřské škole?
Učitelkou v mateřské škole jsem chtěla být už jako malá holka, ale v 9. třídě základní školy jsem se po poradě s rodiči rozhodla jinak. Touha pracovat v mateřské škole se mi vrátila s narozením prvního syna, kdy jsem začala vést Mateřské centrum Oáza a práce s malými dětmi se mi zalíbila. Abych získala potřebné vzdělání, tak jsem začala studovat obor předškolní a mimoškolní pedagogika na Střední pedagogické škole. Po jejím dokončení jsem v roce 2019 nastoupila učit do Mateřské školy 9. května. Poslední rok jsem zde působila jako zástupkyně ředitelky.

Začínala jste jako učitelka, kolik dětí prošlo Vaší péčí?
Odhaduji to na 200 dětí. Tuto mateřskou školu také navštěvovali oba naši synové, ale vždy jinou třídu, než ve které jsem vyučovala.

Co považujete za nejdůležitější předpoklad být dobrou učitelkou?
Učitelka musí být v první řadě tolerantní a empatická, protože děti se musí cítit v bezpečí a klidu, aby se něco dokázaly naučit. Dále jí nesmí chybět kreativita a nadšení. Měla by také zvládat komunikaci s rodiči.

Kristýna Horká (*1987 v Praze)
Dětství strávila v pražských Modřanech. Vystudovala Střední odbornou školu logistických služeb a Střední pedagogickou školu. Pracovala na České poště, v UniCredit Bank, byla koordinátorkou Mateřského centra Oáza, pedagogem v dětské skupině V Trávě i trenérkou pohybových aktivit v BIOSfitu. Od roku 2019 působí v Mateřské škole 9. května, od srpna letošního roku jako její ředitelka.
Je vdaná, s manželem Zdeňkem Robinem mají syny Zdeňka (11 let) a Robina (8 let). V Mníšku pod Brdy bydlí od roku 2011.

Co byste poradila dívkám, které by se chtěly stát učitelkami v mateřské škole?
Poradila bych jim, aby se nebály neúspěchu a dokázaly zaimprovizovat. Dost často se může stát, že se něco sesype. Učitelka si připraví krásný program, ale některému z dětí, které zrovna nemá svůj den, to nesedne a její příprava se pak nevyvíjí, jak si představovala. Pak se učitelka zbytečně trápí nad tím, kde udělala chybu. Během dne mohou nastat nepředvídatelné události a měla by na ně umět zareagovat jinou, třeba i méně složitou aktivitou. V tomto ohledu platí: méně někdy bývá více.

Jak dlouho vykonáváte funkci ředitelky? Co pro Vás bylo zpočátku nejtěžší?
Ředitelkou jsem od 1. srpna letošního roku na základě vyhraného konkurzu. Nejtěžší pro mě byl zpočátku přechod z pozice kolegyně do funkce nadřízené. Najednou jsem začala řídit lidi, se kterými jsme ještě včera byla na stejné pracovní pozici. Kolegyně mě přijaly výborně a zatím nám to bezvadně funguje. Jsou spokojené s tím, že k nám nepřišel nikdo cizí. Podporovaly mě už v době, kdy jsem se rozhodovala, zda se mám vůbec do konkurzu přihlásit.

Co Vás vedlo k tomu ucházet se o místo ředitelky?
Prvotním impulzem pro mě byla Marie Šretrová, která své ředitelské místo opouštěla na vlastní žádost po 23 letech. Začaly jsme s kolegyněmi uvažovat, kdo naši školku převezme a zrodil se nápad přihlásit se do konkurzu. Zpočátku jsem si moc nevěřila a váhala s přihláškou, ale Marie mi dodala sebedůvěru a postupně mi předala spoustu cenných rad a zkušeností, i díky kterým jsem konkurz nakonec vyhrála. Můj přestup do nové funkce ale rozhodně nebyl ze dne na den. Od května, kdy jsem konkurz vyhrála, jsem s Marií seděla v její kanceláři a ona mě postupně seznamovala s provozními záležitostmi. Za to všechno, za její vstřícnost a laskavost, bych ji chtěla moc poděkovat.

Můžete ve své funkci uplatnit zkušenosti z předchozích zaměstnání?
Určitě je můžu využívat v komunikaci s dospělými lidmi, kteří se mohou dostat do nepříjemných nálad. V tomto směru jsem získala nejvíce zkušeností při práci na poště za přepážkou, kam chodili lidé v různých náladách. Díky tomu mě jen tak něco nerozhodí a každá situace se dá vyřešit v klidu.

Jak vnímáte rozdíl mezi prací učitelky a ředitelky ohledně práce s dětmi?
Jediné, co mě mrzí je, že méně času teď trávím u dětí. Na druhou stranu mi ale funkce ředitelky vyhovuje v tom, že je to o manažerská práci, která mě bavila už v bance. Obě činnosti můžu občas spojit dohromady, například tehdy, když pro děti mohu vymýšlet nové aktivity, ale bohužel je nemohu se všemi dětmi dělat a prožívat je s nimi.

V jeslích (1989)

Můžete stručně popsat vaši mateřskou školu? Kolik máte tříd, pracovišť, zaměstnanců a dětí?
V současné době máme zcela naplněnou kapacitu. Celkem máme na obou pracovištích 112 dětí. Z toho je jich 38 na detašovaném pracovišti na Malém náměstí, kde jsou menší třídy. Zaměstnanecký personál tvoří 11 učitelek, 5 asistentek pedagoga k dětem se speciálními potřebami, jedna školní asistentka, 2 kuchařky, hospodářka a 4 uklízečky. Ráda bych jim všem poděkovala za jejich práci, kterou odvádějí, moc mi pomáhají a řadu změn jsem mohla uskutečnit jen díky spolupráci s nimi.

Je něčím vaše školka specifická?
Specifická je tím, že se zaměřujeme na děti se speciálními vzdělávacími potřebami. V tomto směru spolupracujeme se speciálně pedagogickým centrem a pedagogicko-psychologickou poradnou Slunce Stochov. V každé třídě máme děti se speciálními potřebami, například děti s autismem nebo vývojovou dysfázií, které mají k dispozici asistenta pedagoga a svůj individuální vzdělávací plán. Děti učíme, že být jiný je normální. Je důležité, aby dokázaly přijmout a respektovat jejich odlišnosti.

Máte představu o to, jakým směrem chcete školku vést?
Chci jí zachovat tvář rodinné školky, kterou měla doposud. Dále vidím spoustu příležitostí v tom, jaký potencionál naše mateřská škola má, a co všechno se dá s dětmi dělat. Ráda bych tu v budoucnu zavedla prvky programu Začít spolu, ve kterém se děti učí samostatně myslet, kde chyba je přirozenou součástí procesu učení stejně jako zodpovědnost za sebe sama a svoji práci. Se Začít spolu se setkají až prvňáčci na mníšecké základní škole, ale já vidím možnost s tímto moderním přístupem seznámit malé děti už u nás. Mám s tímto programem výbornou zkušenost u našeho syna.

Mluvíte v budoucím čase, ale podařilo se Vám už prosadit za ty tři měsíce nějaké změny?
Musím uznat, že od září se nám toho s kolegyněmi podařilo zavést poměrně dost, zejména v oblasti digitalizace agendy. Spustily jsme dvě aplikace, které nám velmi usnadňují práci. Jednou z nich je Správa MŠ, což je aplikace pro personál. Před kolegyněmi, zejména před těmi dříve narozenými, smekám, jak dokázaly zvládnout práci na počítači a elektronickou evidenci. Do elektronické podoby jsme například převedly docházku, hodnotící tabulky pro jednotlivé děti, podklady pro stanovení poplatků pro rodiče nebo různé seznamy, takže už nic nemusíme vyplňovat ručně, což pro všechny znamená velké ulehčení. Aplikace Naše MŠ, zase slouží pro komunikaci mezi školou a rodiči, kteří jsou tímto způsobem o všem informováni: o novinkách, plánovaných akcích nebo kolik mají zaplatit za obědy či školné. Zároveň tam je nástěnka, přes kterou nám rodiče například hlásí onemocnění dětí a jejich nepřítomnost.

To jsou organizační změny, zavedly jste také novinky v aktivitách s dětmi?
Aktivit pro děti organizujeme dost, v některých pokračujeme z minulých let, do jiných jsme se zapojili nově. Odpoledne míváme pro předškolní děti kroužek angličtiny, který vede paní učitelka Soukupová ze základní školy. Není to žádné učení z knížek, ale spíše hrátky s angličtinou spojené s pohybem, které slouží k tomu, aby si děti jazyk naposlouchaly. Od února budeme s předškolními dětmi jezdit na plavání do bazénu do Příbrami. Od září jsme pro každou první středu v měsíci zavedly Den stolování, kdy se děti zapojují do přípravy svého jídla: mažou si chleby na svačinu nebo si samy namíchají zeleninový salát. Dále jsem se zapojili do projektu Jsem laskavec a na den laskavosti, který připadl na 13. listopadu si každá ze tříd vybrala dobrý skutek. Jedna třída například napekla s maminkami sladkosti a děti s nimi šly potěšit seniory do Městského kulturního střediska, kde jim také zazpívaly a zatančily. Od září jsme se zařadili do projektu Celé Česko čte dětem, kdy k nám například chodí číst maminky pohádky. Zahájili jsme také roční cvičební projekt Se Sokolem do života, abychom podpořili pohybové dovednosti dětí. Zapojili jsme se do soutěže Maluj světlem a nyní pracujeme na mezinárodní výtvarné soutěži.

S rodinou na dovolené v Řecku (2022)

Potkala jste už ve funkci pedagoga mateřské školy muže?
Vím, že jich pár je, ale u nás žádného muže ve sboru bohužel nemáme. Učitel by se nám tu moc hodil. Na muže, kteří k nám přicházejí například v rámci projektových dnů, reagují děti naprosto skvěle, vzhlížejí k nim, mají u nich přirozenou autoritu.

Vaše předchůdkyně tu pracovala 46 let, z toho 23 let jako ředitelka. Máte v plánu ji v tomto ohledu napodobit?
Proč ne, je to sice dlouhodobý plán, ale budu se snažit, aby se splnil. Pokud vydržím přes důchod, tak bych tu mohla oslavit i 100. výročí založení školky (výročí připadá na rok 2058).

Co je na Vaší práci nejkrásnější?
Jednoznačně práce s dětmi. Vidět na nich ten pokrok, který u nás udělají za dobu, kdy k nám chodí. Když k nám první den přijdou, tak častokrát pláčou, bojí se bez maminky a za ty čtyři od nás už odcházejí připravené na školu. Za mě to jsou spokojené, usmívající se děti.

Libor Kálmán (text)
Foto: archiv Kristýny Horké a Lenka Živná

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY

Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Nejnovější
Nejstarší Nejvíce hlasovaný
Vložené odpovědi
Podívat se na všechny komentáře
Přihlásit se