Jejím největším sportovním úspěchem je titul juniorské mistryně světa v aerobiku. Mnohem více pro ni ale znamená to, že se může věnovat dětem, ke kterým přistupuje s láskou a aktivity s nimi ji naplňují. Před 10 lety založila mimořádně úspěšný sportovní klub BIO fit, který navštěvuje přes 600 dětí.
Jakým sportům jste se v dětství věnovala?
Sport mě provází odmalička. I když jsme s rodiči bydleli ve Staré Huti, jezdila jsem do Příbrami do waldorfské základní školy, a tam jsem se účastnila i mimoškolních volnočasových aktivit. Nejdříve jsem chodila do příbramského Sokola do oddílu všestrannosti, kde jsme se věnovali atletice i gymnastice. To mi dalo výborný sportovní základ, a tuto všestrannost aplikujeme od začátku také v rámci komplexních tréninků v BIOS fitu. V 10 letech jsem začala chodit na lekce komerčního aerobiku, které tehdy v příbramské Sokolovně začínaly. Do tělocvičny se nás vešlo asi 70 dětí a předcvičovaly nám lektorky. S nimi jsme pak jezdily na masterclassy, kde cvičí všichni najednou a rozhodčí z nich vybírají ty nejlepší. Když jsem byla v 8. třídě, tak k nám pronikl step aerobik, do kterého jsem se dostala přes talentové zkoušky. Se step aerobikem jsme objížděly závody, získávaly první úspěchy, a dokonce jsme vyhráli 2. místo na mistrovství republiky v kategorii juniorek.
Máte stříbro z mistrovství republiky, přišla pak nominace na mezinárodní turnaj?
Jako vicemistryně republiky ve step aerobiku se náš 8členný tým nominoval na mistrovství světa, které se konalo v roce 2004 v australském Adeleide. Připravily jsme si dvouminutovou sestavu na píseň „Šejkuj celý školní rok“ z muzikálu Pomáda. Měly jsme u rozhodčích i diváků velký úspěch a skončily první! Byl to pro nás neskutečný zážitek, obrovská sportovní hala a spousta fandících a tleskajících diváků. Jako vzpomínka na Austrálii mi zbyla velká zlatá medaile.
Jak jste Austrálii vnímala jako 16letá slečna?
Do Austrálie jsme letěli dlouhých 27 hodin, s tím, že jsme několik hodin byli na mezipřistání v Singapuru. Město Adeleide mě vůbec nenadchlo, nelíbilo se mi tam. Z letiště jsme jeli do hotelu autobusem a po cestě jsme viděli jenom satelitní zástavbu, kde každý dům vypadal jinak. Pamatuji si, že jsme do hotelu přijeli dost pozdě a přišli jsme tak o večeři. Vydaly jsme se s holkami do ulic a s naší školní angličtinou si koupily pizzu, která stála v přepočtu na naše asi 700 korun, což bylo skoro celé mé kapesné. Také jsem si s sebou vzala plavky do oceánu, ale koupat se v něm kvůli studenému počasí nedalo. V hotelu jsme spaly v mikinách, protože nám byla zima.
Bc. Linda Sevaldová (* 1988 v Příbrami, rozená Nechybová)
Pochází ze Staré Huti, v Příbrami chodila do waldorfské základní školy a na gymnázium. Navštěvuje inženýrské studium na Vysoké škole ekonomie a managementu v Praze (VŠEM), obory komunikace a lidské zdroje a marketing.
Je vdaná, s manželem Petrem mají dvouletou dceru Laru.
Pokračovala Vaše úspěšná sportovní kariéra i dále?
Jako mladá gymnazistka jsem už ale měla v té době jiné zájmy a s trénováním a závody jsem po návratu z Austrálie z mladické nerozvážnosti skončila a dala přednost osobnímu životu. Po roce se mi ale začalo po sportu stýskat a zkusila jsem trénovat děti. Báječně se mi hodil titul mistryně světa, který jsem ze začátku používala k propagaci mých lekcí na letácích a pozvánkách.
Do té doby jste závodila, jaké byly vaše začátky jako trenérky?
To mi bylo 17 let a já si nechala vytisknout spoustu letáků, kde jsem zvala děti na tréninky aerobiku do školní tělocvičny ve Staré Huti. Na první lekci mi přišlo asi 40 dětí. Začínala jsem s jedním kazeťákem a cédéčkem, které jsme si sama vypálila. S dětmi, některým bylo třeba i 5 let, jsme jezdili vlakem na soustředění, například do Orlických hor, kam nás jako dospělý doprovázel můj táta. Potom jsem se s aerobikem přesunula do Orlovny na Dobříši, kde jsem cvičila a zároveň pokračovala v trénování dětí i dospělých.
Lákaly Vás i jiné sporty než aerobik?
Nazvala bych to všestranností. Hrála jsem tenis, bruslila, jezdila na kole, ale vše bylo pouze na rekreační úrovni. Dodnes mě baví studiové lekce cvičení nebo posilování. S dcerkou chodíme každý týden na plavání. Zvláštní přitom je, že můj manžel Petr je tělem i duší nesportovec a v tomto směru můj absolutní protiklad. Ale jak se říká: protiklady se přitahují.
Pocházíte ze Staré Huti, bydlíte na Dobříši. Proč jste BIOS fit založila právě v Mníšku pod Brdy?
Do Mníšku pod Brdy jsem se dostala prostřednictvím prodejny Žabka, kterou v Edenu provozovali moji rodiče. Ještě předtím jsem ale po maturitě nastoupila do Prahy do Raiffeisen Bank, kde jsem dělala privátní bankovnictví. Tam jsem ale po pár letech zjistila, že život u papírů mě nenaplňuje a z banky jsem odešla. Abych se uživila, tak jsem dopoledne jezdila pomáhat rodičům s administrativou do Žabky a odpoledne jsem rozjela trénování pod názvem „Cvičení bez chyby s Lindou Nechybovou“. To bylo v roce 2013.
Proč zrovna Cvičení bez chyby s Lindou Nechybovou?
Název měl být vtipná narážka na mé rodné příjmení: Nechybová. Když jsem se ale potom v roce 2016 vdala, tak už mi název nepřipadal tak vtipný a přejmenovali jsme spolek podle manželovy firmy BIOS na BIOS fit. Nový název mi přijde vhodnější i kvůli tomu, že slovo „bios“ znamená v řečtině život.
Jaké byly začátky BIOS fitu?
Původně jsem chtěla v Mníšku založit školku, nebo spíš dětskou skupinu, ale nakonec jsem dala na rady mé kamarádky, která mě ten nápad rozmluvila a doporučila mi, abych se věnovala tomu, co mi jde nejlépe: cvičení. Lekce jsem rozjela v Esmarinu, protože stará školní tělocvična byla v té době plně obsazená. Rok 2013 byl pro mě v několika ohledech zlomový. Nejenže jsem začala cvičit v Mníšku, ale také jsem potkala svého budoucího manžela Petra Sevalda. Z lásky mi nechal vytisknout asi 40 tisíc náborových letáků na lekce cvičení. Dodnes jich ještě máme většinu doma jako památku. V lednu 2014 mi na první lekci přišlo asi 20 dětí. Asi po roce jsme se z Esmarinu stěhovali do Městského kulturního střediska, kde jsme vydrželi až do roku 2018, než se u školy postavila nová tělocvična.
Za BIOS fitem stojí úspěšná společnost BIOS s. r. o., kterou vlastní Váš manžel. Jak vypadá jeho podpora?
Společnost BIOS, která je naším největším sponzorem, nás podporuje v řádech statisíců korun ročně, čehož si moc vážíme. Další finanční prostředky získáváme od jiných sponzorů z komerční sféry a z kurzovného a členských příspěvků. Zbytek financí na provoz získáváme z grantů od Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, Národní sportovní agentury, Středočeského kraje a dalších státních organizací. Chtěla bych tímto moc poděkovat vedení města Mníšek pod Brdy za každoroční finanční příspěvek na naše sportovní aktivity ve výši přes 100 tisíc korun. BIOS fit funguje na principu vícezdrojového financování, nejsme odkázáni pouze na jednoho donátora. Stojí za tím ale spousta času s vyplňováním různých žádostí a formulářů, kde i sebemenší chyba může znamenat vyřazení z dotačního procesu.
Kterým sportovním disciplínám se ve spolku věnujete?
V současné době máme přes 600 dětských členů, z toho je více než 100 kluků. Dále je u nás 25 dospělých, kteří je trénují. Máme ale pořád nedostatek trenérů – mužů, což je škoda, protože děti na ně úplně jinak reagují. Zároveň začínáme rozšiřovat nabídku aktivit o ryze mužské sporty. Případní zájemci o trénování z řad mužů i žen jsou u nás vítáni. V rámci BIOS fitu nabízíme cvičení pro nejmenší, kde jsou miminka, batolata až po tříleťáčky. Potom máme kroužky zaměřené na gymnastiku, tance, basketbal, fotbal, parkour a další sportovní disciplíny. Dále je tu závodní oddíl, který se ještě dělí na show, kde jsou velké týmy od 12 do 20 dětí a vrcholový gymnastický aerobik. Show je pro nás velmi důležitý oddíl, protože tam chodí spousta dětí a my chceme udržovat a stmelovat velkou komunitu, partu, která drží při sobě a rodí se tam kamarádství na celý život.
Jak si stojíte v rámci České republiky?
Závodíme pod hlavičkou České gymnastické federace ve 2. výkonnostní třídě. V loňském roce jsme jako BIOS fit vyhráli celorepublikovou soutěž Mistry s mistry, která se skládá z několika samostatných závodů, a na každém z nich je zhruba tisícovka dětí ze 46 klubů. Máme ale i individuální úspěchy na vrcholové úrovni. Naši aerobičku Elišku Eppingerovou si vybral reprezentační trenér a připravuje ji do české juniorské reprezentace. Také starší žákyně Karolína Hrdinová, Natálie Malkusová a Karolína Okénková patří díky svých výkonům mezi tuzemskou elitu. Za jejich úspěchy stojí kus poctivé dříny: trénují pětkrát týdně 3 až 4 hodiny a k tomu ještě mají o víkendech závody. Ráda bych ale připomněla, že BIOS fit není jen o medailích. Daleko více mě těší, když vidím, jak děti sportování baví a jsou šťastné.
Pověstná jsou vaše soustředění na Monínci. Jezdíte i jinam?
Nemáme důvod jezdit jinam, na Monínci, kam jezdíme s asi stovkou dětí v zimě i v létě už desátým rokem, jsme maximálně spokojeni. I když naše historicky první soustředění bylo na zámku v Trnové, kam s námi jelo 20 dětí, včetně dvouleté holčičky. Na Monínci jsou pro nás ideální podmínky, svou roli hraje i relativně krátká vzdálenost od Mníšku. Má ale i spoustu dalších výhod. Vzhledem k tomu, že leží výše než okolí, tak je tam v letních vedrech příjemný vzduch. Kvalitní sportovní zázemí poskytuje několik tělocvičen a bazénů. Je tam také pohodlné ubytování a chutné stravování, což je pro soustředění velmi důležité. Potřebujeme, aby děti podávaly výkon a nebyly po ránu unavené a hladové. Mají sportovní program od 9 hodin do oběda, po dvouhodinové pauze mají zase sportovní program do 18. hodiny, kdy je večeře, po které následují řízené aktivity. Dá se říct, že přes den se skoro nezastaví, přesto si to všechny pochvalují a na soustředění na Monínec se pokaždé těší.
Váš spolek je jedním z hlavních organizátorů mníšeckého Olympijského běhu i Dětského dne. Co Vás k tomu motivuje pořádat akce?
Olympijský běh jde úplně mimo mě. Jeho zorganizování perfektně zvládá už několikátým rokem Jiřina Elčknerová. Letos se poběží ve středu 19. června a všichni doufáme, že nám zase bude přát pěkné počasí. Plně se naopak věnuji organizování Dětského dne, což mě moc baví, letos se bude na školním hřišti konat již 3. ročník. Bude v pátek 31. května a atrakce s programem budou připraveny na téma: Na vodě. Myslím, že velké oslavy Dětského dne v Mníšku hodně chyběly. Mám radost z toho, když vidím, jak tam děti řádí, baví je to a užívají si. Jako druhé pozitivum bych viděla, že se nám podařilo do Dětského dne zapojit většinu mníšeckých spolků a organizací. Mají nejenom možnost prezentovat se na pódiu na mikrofon, ale hlavně nabízejí dětem přímo na hřišti své zajímavé aktivity. Děti tak mají pestrý výběr při rozhodování, do kterého z kroužků se po prázdninách přihlásí.
Letos BIOS fit oslavil 10 let své existence. Jak vypadaly oslavy?
Oslavu narozenin jsme pořádali 27. února v Divadle Antonína Dvořáka v Příbrami, kde jsme si pronajali sál pro 400 lidí. Pozvali jsme také naše sponzory a podporovatele i bývalé trenérky. Akci jsme pojali jako akademii, kdy se na pódiu střídala vystoupení dětí z kroužků i závodního oddílu. Skákal se i parkour. Nevynechali jsme ani trenérky a trenéry, kteří zatančili. Večer moderoval profesionální komentátor Marcel Forejt. Ve foyer divadla jsme měli vystavená tabla s fotografiemi a dresy, které se během naší desetileté historie používaly. I když jsme zpočátku měli ohledně organizace obavy, nakonec se všechno zvládlo na jedničku. Myslím, že pozvaní hosté, děti i rodiče si tu narozeninovou oslavu báječně užívali.
Jak vidíte budoucnost BIOS fitu?
Ráda bych v čele BIOS fitu ještě pár let zůstala a pak se uvidí. Třeba to pak předám někomu šikovnému. Dělám nejenom předsedkyni, ale i trenérku. K tomu ještě řídím marketing, řeším administrativu a spravuji webové stránky. Naštěstí mám kolem sebe spoustu šikovných lidí, kteří mi se vším pomáhají. BIOS fit není jenom o mně, ale o řadě dalších lidí, kteří se ve svém volném čase věnují dětem a dávají tomu neskutečnou energii. Je to samozřejmě i o obětavých rodičích, kteří s dětmi jezdí na závody a podporují je ve sportování. BIOS fit je díky nim všem výborně fungující tým.
Foto: archiv Lindy Sevaldové
Foto na titulku: Lenka Živná
