Dnes, 27. ledna, si připomínáme památku obětí holocaustu. Toto datum nebylo zvoleno Valným shromáždění OSN v roce 2005 náhodou, ale váže se k významné události, ke které došlo 27. ledna 1945 na území dnešního Polska. Přesně před 77 lety byl Rudou armádou osvobozen nacistický vyhlazovací tábor v Osvětimi-Březince.
Tento den má připomínat utrpení přibližně šesti milionů Židů, 220 tisíc Romů, 15 tisíc homosexuálů a milionů dalších nevinných obětí v době holocaustu za druhé světové války. Nenávist vůči skupinám obyvatel, ať už kvůli jejich národnosti, náboženství, etnické příslušnosti, sexuální orientaci či politickému přesvědčení, dospěla v událostech holocaustu až do podoby děsivého vyvraždění milionů lidí.
Holocaust, prováděný hitlerovskou Velkoněmeckou říší, zasáhl také židovské obyvatelstvo Mníšku. Židovská komunita žila v Mníšku téměř dvě století až do roku 1942, kdy její příslušníci museli nastoupit do transportu do Terezína, jako přestupní stanice do německých koncentračních a vyhlazovacích táborů. V databázi na stránkách Holocaust.cz je evidováno celkem 28 mužů, žen a dětí z Mníšku, kteří se stali obětí holocaustu. Seznam mníšeckých obětí najdete v ČLÁNKU.
K předním rodinám, které tvořily mníšeckou židovskou komunitu patřili Nathanovi. Měli obchod smíšeným zbožím a galanterií v dnešní Dobříšské ulici č. p. 53. Hugo Nathan (1875-1942) byl vážený mníšecký občan, obchodník, činovník Sokola a poslední starosta místní židovské náboženské obce, než byla v roce 1930 zrušena a její členové přičleněni k Dobříši.
Do domku č. p. 53, ve kterém provozoval obchod od 2. poloviny 19. století už jeho tchán, se přistěhoval po svatbě s Aloisií Mauthnerovou (1876-1942) v roce 1900. Hugo Nathan byl dozajista přičinlivý a pracovitý živnostník, podle povinného hlášení místní četnické stanice německým úřadům z léta roku 1939 neměl žádné zaměstnance, pracoval tedy v krámku sám s manželkou a roční obrat jejich firmy činil 67 000 korun (pro srovnání: litr mléka nebo kilogram chleba či mouky tehdy stály 2-3 koruny, vysavač se dal pořídit za 1 500 korun, osobní automobil za 18 000 korun).
Na přívětivého obchodníka Hugo Nathana vzpomíná ještě po 80 letech paní Jaroslava Kocourková (* 1932), která ho stále vidí svýma tehdejšíma dětskýma očima: „Byl to moc hodný pán a měl rád děti. Prodával i hračky, a když jsme si je dlouho prohlíželi, tak jsme si panenky mohli třeba pochovat.“
Nathanovi měli dvě děti, syna Otu a dceru Markétu. Ing. Ota Nathan (1901-1944) vystudoval vysokou školu a pracoval v elektrotechnickém závodu. V roce 1927 se oženil s Marií (1905-1944) a dva roky po svatbě se jim narodila jediná dcera Miluška (1929-1945). Rodina spokojeně bydlela v pražských Vysočanech (nedaleko dnešní O2 arény), dokud do jejich osudů nezasáhla německá okupace a 2. světová válka.
Jako všichni ostatní židovští obyvatelé Protektorátu Čechy a Morava museli i Nathanovi v roce 1942 absolvovat cestu do Terezína. Byli zbaveni veškerého zbylého majetku a do transportu si směli vzít pouze zavazadla o celkové váze 50 kg na osobu. V terezínském ghettu zemřel už po několika týdnech následkem vyčerpání Hugo Nathan (67 let), a tak další transporty do německých vyhlazovacích táborů čekaly jen ostatní členy jeho rodiny. Manželka Aloisie (66 let) byla zavražděna téhož roku v Treblince, syn Ota (43 let) a snacha Marie (39 let) zahynuli v roce 1944 v Osvětimi. Jejich dceruška Miluška (16 let) zemřela na konci války v Bergen-Belsenu.
Německé běsnění přežila pouze dcera Nathanových Markéta (narozena v Mníšku v roce 1904), provdaná od roku 1923 za Leo Fuchse z Lovosic. Manželé Fuchsovi odešli před válkou z Československa a zachránili si tím život. Margarethe Fuchs (v ČSR ještě jako Markéta Fuchsová) prodala po válce svůj rodičovský dům v Mníšku a zemřela v Chicagu v říjnu 1976.
I když působení našich někdejších židovských sousedů v Mníšku už téměř nic nepřipomíná, rozhodně bychom na ně neměli zapomínat!
