Pozornosti návštěvníka, který při svých procházkách zavítá do oblasti Za Rybníky, jistě
neunikne impozantní třípatrová vila. Místní ji znají jako Nowakovu vilu nebo také Hukalovnu.
Oba názvy odkazují na dva muže, kteří vilu postupně vlastnili, nebo jen obývali, Eduarda Nowaka a Josefa Hukala.
Nowakovi
V roce 1862 ji nechal postavit úspěšný továrník Josef Nowak v novorenesančním stylu pro své dva syny, Eduarda a jeho bratra Heinricha (ten záhy své dědictví prohýřil a utekl do USA). Vila měla dva oddělené byty po 12 pokojích a stála v těsném sousedství jeho továrny na textilní barviva a výrobu škrobu. Mníšecký provoz byl filiálkou jeho továrny v Karlíně (dnešní Praha 8 – Karlín). Eduard Nowak ovšem nezdědil podnikatelský talent svého otce Josefa a už v roce 1902 se jeho zadlužená továrna dostala pod nucenou soudní správu. V roce 1914 Nowak zadluženou továrnu v Mníšku i s vilou prodal a odstěhoval se s rodinou na území dnešního Rakouska. Nutno dodat, že smolař Eduard Nowak prodal oboje vesměs za válečné dluhopisy, které se po porážce monarchie staly bezcennými.
Za zmínku stojí, že se ve vile v roce 1886 narodil pozdější akademický malíř Vilém Nowak.
Patočkovi, Endlerovi a Hukalovi
V roce 1914 vilu od Nowaka zakoupil Ing. Robert Patočka, vrchní ředitel cukrovaru, společník firem Maggi a Julius Meinl a člen správních rad. Ten ji v roce 1930 přepsal na svou dceru Alžbětu Endlerovou, která byla provdána za bankovního ředitele Ludvíka Endlera. V roce 1937 se podruhé provdala za Ing. Josefa Hukala.
V době před 2. světovou válkou došlo ke zbourání přilehlé továrny.
Po roce 1948
Po komunistickém puči v roce 1948 rodina o majetky přišla a byla perzekuována. Dcera Alžběty Endlerové
Eliška (Lilly) Endlerová (* 1924) emigrovala do USA. Její sestra Helena Endlerová (1926-2017) zůstala
v České republice a jako violoncellistka byla členkou orchestru Národního divadla.
Po znárodnění sloužila vila potřebám státního statku, který v ní zřídil byty pro zaměstnance a kanceláře pro administrativu.
Po roce 1989 byl dům s hospodářským zázemím restituován. V hospodářských budovách bývalého státního statku provozuje Ing. Martin Stárek unikátní Muzeum užitkové techniky.
Vila byla v minulém desetiletí soukromým investorem krásně opravena a poté rozprodána na jednotlivé byty.
Libor Kálmán, David Bílek, Jana Buchtová, Petr Dušek a Věra Landová
——————————————————————————————————————————————
Mníšecký místopis
V diskusích s ostatními spoluobčany jsme dospěli k závěru, že by bylo zajímavé pokračovat v aktivitách bývalé kronikářky paní Havlišové, která v některých minulých číslech uváděla informace o místech z našeho městečka a jejich názvech. Budeme vděční, když nám poskytnete zpětnou vazbu či další náměty. Psát můžete na email: dbilek@atlas.cz.
V rámci mníšeckého místopisu byla zatím zpracována tato místa:
Boží muka u sběrného dvora
Ulice Terezie Wágnerové
Bývalá synagoga
Sokolské hřiště
Rodný dům F. X. Svobody
Červený kříž na Skalce
Hasičská zbrojnice
Mníšecké kovárny
V Mníšku se kdysi dolovalo zlato
Malej swatej kopec
Co se skrývá pod Skalkou
Bývalý zahradní dům mníšeckého pána a sýpka
Industriální část města – areál bývalých Hrudkoven a Kovohutí
Křížek v Dobříšské ulici
Vila Ave Maria sloužila salesiánům i důchodcům
Nowakova vila dýchá nostalgií starých časů
Vilu v Kamenném vlastnili odbojář i gestapák
Mníšecká Sokolovna slouží veřejnosti už přes jedno století
