Věžová rampa u úklonné jámy Františka (50. léta 20. století)

Málokdo z nás nenavštívil barokní areál na Skalce. Ale co je to za podivné rozvaliny a propady na úpatí hřebene přímo pod skaleckým kostelíkem? Projděme se těmito místy a připomeňme si jejich nedávnou historii.

Terezka
Na konci ulice V Lipkách spatříme na levé straně vyvýšený val porostlý stromy (na mapě
označeno číslem 12). Jedná se o odval a hlušinu z místního velkodolu na železnou rudu. Ruda se zde hlubině dobývala od 18. století, ale velkodůl zde vznikl až v padesátých letech století dvacátého. Velkoprovoz dolu bohužel velmi poškodil barokní areál na hřebeni. Vydáme-li se od Lipek směrem k hřebeni, míjíme po pravé straně provozní budovu dolu, která je nyní přestavěna na obytný dům. Nedaleko, vlevo od nás, ústila šikmá štola Terezka (4). Její ústí je nyní zcela zasypáno odvalem a hlušinou. Mírně nalevo od osy kostelíka sv. Maří Magdaleny se pod valem skrývá i zasypané ústí staré
jámy Terezie (5).

Čelba (čelo štoly, předek)

Budeme-li na naší průzkumné cestě pokračovat trochu vpravo, po několika desítkách metrů
se po levé straně objeví panely zakrytý objekt. Jedná se o vyústění větracího komínu (1), který byl ukončen ventilátorem. Sloužil i jako lezný únikový komín z třetího patra dolu. Po ukončení provozu dolu v roce 1967 byl zasypán a tak nemá význam dobývat se do dutiny za panely a více objekt prozkoumávat…Nedaleko jsou ruiny (2) budovy tranformátorovny 22kV/6kV a rozvodny pro pozemní objekty dolu. Další rozvodna a tranformátorovna pro podzemní provoz se skrývá až na 16. patře dolu.

Františka
Do hlubin na 16. patro (384 m. n. m) vedla i šikmá vlečná jáma Františka (3), jejíž zasypané ústí na povrchu (465 m. n. m.) najdeme po několika desítkách metrů vlevo pod úbočím hřebene jako jeden z větších propadů. Tato jáma původně sloužila jako hlavní vstup do dolu a zároveň pro dopravu hlušiny i vytěžené rudy. V ose vyústění jámy Františka můžeme spatřit pozůstatky betonových podstavců pro kompresory a stroje navijáků.
U jámy byla dřevěná rampa, ze které důlní vozíky (huntíky) sjížděly na kolejovém podstavci pomocí kladek, lan a motorového navijáku do hlubin ložiska ve spádu 35 stupňů. Zároveň rampa sloužila jako násypka horniny z huntíků do nákladních vozů Tatra 111. Vozy odvážely vytěženou rudu přes hřeben do Řevnic a vlakem se dopravovala do hutí u Králova Dvora (v dřívějších dobách byla ruda zpracovávána ve Staré Huti u Dobříše). Plný provoz úklonné jámy Františka skončil počátkem 50. let, kdy byl proražen 1 300 m dlouhý dopravní překop z 16. patra až k areálu nově vzniklých kovohutí, tzv. „Hrudkoven“ a ruda byla zpracovávána tam. Františka sloužila nadále pro dopravu hlušiny. Mohli bychom ještě slyšet vzpomínky pamětníků z šedesátých let: „Po dohodě se strojníkem, jsme si zalezli do huntíku a nechali se svézt až na 16. patro dolu. Důležité bylo nevystrčit hlavu, protože rychlost byla značná
a strop se míhal těsně nad vozíkem“.

Pomocná šachta při výstavbě překopu k Hrudkovnám

Z konstrukce rampy nic nezbylo a úklonná jáma je nyní na povrchu zasypána. V podzemí na 16. patře dolu je však její vyústění ke spatření a navazuje na ni druhé šikmé hloubení do hlubších pater. Pokud bychom od podzemního ústí šikmé jámy Františka vztyčili svislici, protnula by po 150 výškových metrech povrch před sochou sv. Jana Nepomuckého
u skaleckého kláštera.

Nová Františka
Vydáme-li se na konci ulice V Lipkách doprava po cestě vedoucí severovýchodně pod hře
benem, dojdeme přibližně po 300 metrech k dalšímu pozemnímu objektu dolu. Po pravé
straně nedaleko cesty ční v houští ze země železná roura. Jedná se o rekonstruované vyústění větrací jámy Nová Františka (6). Tato jáma má v průměru kolem pěti metrů a vede kolmo z povrchu až na 16. patro dolu, tedy do hloubky 80 metrů.

Josef
Nalevo od cesty na úpatí hřebene, přibližně na úrovni vyústění jámy Nová Františka, bývala kdysi jáma dolu Josef (8). Můžeme zde spatřit zbytky hald i zářez do svahu. Budeme-li pokračovat dále po cestě, tak po několika desítkách metrů budeme mít pod sebou v hloubce 16. patra „nádraží“ (7) dopravní štoly do areálu Kovohutí. Pod námi se v těchto místech skrývá i tzv. slepá jáma, dopravní kolmé hloubení z 16. patra až na 34. patro
dolu (298 m. n. m). Nyní je důl od 16. patra níže zatopen.

Vyměřování dolu

Bernardka
Cesta pokračuje k hájovně a půjdeme-li po ní dále, můžeme po levé straně spatřit zbytky
odvalu jedné ze starších důlních jam a ještě dále vlevo, již nedaleko hájovny, zasypaný
portál úklonné štoly Bernardka (9). Poslední sledné chodby východní části ložiska sahají
až k původní restauraci u Sequensů. Traduje se, že majitel této kdysi vyhlášené restaurace
a penzionu přišel ke svému rybníčku na zahradě a spatřil pouze díru. Voda se prolila do propadlin dolu. Poblíž penzionu ústil lezný komín Lojzička.

Pozor na propady
Na opačné straně ložiska, tedy odbočíme-li na konci Lipek doleva na jihozápad a mineme
odbočku na Skalku, zhruba po dalších 200 m přecházíme korytový propad, který nám kříží
lesní cestu po úbočí hřebene. Jedná se o propady úklonné štoly Kristýnka (13). Poblíž
zborceného a zasypaného portálu do Kristýnky jsou zbytky betonového podstavce pro
kompresory.

U portálu úklonné štoly Kristýnka

Propadů je pod hřebenem více. Jedná se zejména o propady do chodeb nejvyšších pater
dolu, které byly raženy v nepevné hornině. Tyto staré chodby sloužily jako přístupy do
ložiska a později jako větrací. Chodby byly vyztuženy původní starou výdřevou. Pozvolné
propady se mohou objevit zejména po delších a intenzivnějších deštích a pohyb osob
zde pak vyžaduje opatrnost.

Hřeben
Povrchové pozůstatky dolu nalezneme i na hřebeni. V lesíku 150 m nalevo od rybníčku
v barokním areálu se ukrývá odvětrávací vrt prostor komorové těžby křemenců. Železná
roura zde ukončuje 160 m hluboký vrt (10) až na 16. patro dolu. Vrt je zrekonstruován.
Prostory komor po těžbě křemenců jsou skutečným „pokladem“ místního podzemí. Vydáme-li se od ústí vrtu směrem k úbočí hřebene k vyhlídce „U kříže“, budeme mít po pravé straně nyní mírně vzrostlý lesík. Ve skále pod ním je dutina, kam by se vešel mníšecký kostel. Vytěžená komora (11) se nachází mezi 16. až 10. patrem dolu. Má přes 50 metrů na výšku, délku kolem 60 metrů a šířku zhruba 20 metrů. Nemusíme mít strach, že bychom se propadli, od stropu komory nás dělí téměř stometrová vrstva tvrdé křemencové horniny. Od vrtu směrem pod hřeben je na úrovni 16. patra ražena v křemencích chodba o délce téměř 600 m a její slepý konec je až v hlubinách napravo od prostoru Suché louky. Ve stěnách chodby lze nalézt tzv. ichnofosilie, tedy pozůstatky po „doupatech“ prvohorních vodních příšerek. Toto místo bylo v období prvohor písčitým dnem.

Vznik ložiska
Hlavní ložisko rudy pod Skalkou má tvar ploché čočky. Vzniklo ukládáním a působením sopečné činnosti na dně chladných jezer či lagun moře v období ordoviku v prvohorách, tedy zhruba před 400 milióny let. Místní oblast se nacházela na okraji tehdejšího supersvětadílu hluboko na jižní polokouli. Čočka uložené rudy je protažena ve směru hřebene a díky vrásnění se v úklonu 35 stupňů noří z pod úpatí pod vyvrásněný křemencový hřeben a postupně se vytrácí. Ložisko bylo tzv. rozfáráno do šířky 1 600 m a hloubky 280 m. Pokud jsme u kostelíka, jsme zhruba v polovině šířky ložiska.

Halda (povrchová skládka vytěžené rubaniny) nad Starým sídlištěm (60. léta 20. století)

Ruda chudá na železo
Místní ruda je na železo poměrně chudá. Je tvořena převáženě sideritem (uhličitan železnatý) a hematitem (oxid železitý). Pokud bude čtenář zvídavý, může úlomky rudy stále nalézt na zbytcích hald pod skaleckým kostelíkem. Hornina je tmavě hnědočervená a má vyšší hustotu než jiné tamní usazené horniny, kterými jsou převážně světlý křemenec nebo tmavá břidlice. Stejný objem „kamene“ s rudou je těžší. Na povrchu úlomků rudy můžeme spatřit malé vejčité útvary, tzv. oolity, což je uhličitan nebo oxid železa, obalující krystalizační zárodek. Nejlépe jsou oolity vidět pod mírně zvětšující lupou.

Montánní společnost
Můžete se domluvit se současným majitelem podzemních prostor (Montánní společnost
o. s.), který vás částí dolu, zrekonstruované pro poznávací, montánní i výzkumné účely, provede a podělí se o mnohem více informací, než se laskavý čtenář dozvěděl z tohoto článku.

Mapa s očíslovanými stanovišti, které popisuje článek

Ve větším rozlišení si mapu můžete stáhnout ZDE.

Použitá foto: archivy autorů

Dobové fotografie z dolování železné rudy pod Mníškem najdete na webových stránkách MNÍŠECKÝ MÍSTOPIS.

——————————————————————————————————————–

Mníšecký místopis
V diskusích s ostatními spoluobčany jsme dospěli k závěru, že by bylo zajímavé pokračovat v aktivitách bývalé kronikářky paní Havlišové, která v některých minulých číslech uváděla informace o místech z našeho městečka a jejich názvech. Budeme vděční, když nám poskytnete zpětnou vazbu či další náměty. Psát můžete na email: dbilek@atlas.cz.

V rámci mníšeckého místopisu byla zatím zpracována tato místa:
Boží muka u sběrného dvora
Ulice Terezie Wágnerové
Bývalá synagoga
Sokolské hřiště
Rodný dům F. X. Svobody
Červený kříž na Skalce
Hasičská zbrojnice
Mníšecké kovárny
V Mníšku se kdysi dolovalo zlato
Malej swatej kopec
Co se skrývá pod Skalkou